Hebrews 4
1 We may fear, then, lest a promise being left of entering into His rest, any one of you may seem to have come short,
Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás.
2 for we also are having good news proclaimed, even as they, but the word heard did not profit them, not being mixed with faith in those who heard,
Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře, když slyšeli.
3 for we do enter into the rest — we who did believe, as He said, 'So I sware in My anger, If they shall enter into My rest —;' and yet the works were done from the foundation of the world,
Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dávno odpočinul Bůh, hned po vykonání skutků od ustanovení světa.
4 for He spake in a certain place concerning the seventh [day] thus: 'And God did rest in the seventh day from all His works;'
Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých.
5 and in this [place] again, 'If they shall enter into My rest —;'
A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé.
6 since then, it remaineth for certain to enter into it, and those who did first hear good news entered not in because of unbelief —
A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro svou nevěru,
7 again He doth limit a certain day, 'To-day,' (in David saying, after so long a time, ) as it hath been said, 'To-day, if His voice ye may hear, ye may not harden your hearts,'
Opět ukládá den jakýsi, Dnes, pravě skrze Davida, po takovém času, jakož řečeno jest, Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.
8 for if Joshua had given them rest, He would not concerning another day have spoken after these things;
Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylť by potom mluvil o jiném dni.
9 there doth remain, then, a sabbatic rest to the people of God,
A protož zůstáváť svátek lidu Božímu.
10 for he who did enter into his rest, he also rested from his works, as God from His own.
Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých.
11 May we be diligent, then, to enter into that rest, that no one in the same example of the unbelief may fall,
Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry.
12 for the reckoning of God is living, and working, and sharp above every two-edged sword, and piercing unto the dividing asunder both of soul and spirit, of joints also and marrow, and a discerner of thoughts and intents of the heart;
Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě straně ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce.
13 and there is not a created thing not manifest before Him, but all things [are] naked and open to His eyes — with whom is our reckoning.
A neníť žádného stvoření, kteréž by nebylo zjevné před obličejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.
14 Having, then, a great chief priest passed through the heavens — Jesus the Son of God — may we hold fast the profession,
Protož majíce nejvyššího kněze velikého, kterýžto pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež vyznání naše.
15 for we have not a chief priest unable to sympathise with our infirmities, but [one] tempted in all things in like manner — apart from sin;
Nebo nemáme nejvyššího kněže, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.
16 we may come near, then, with freedom, to the throne of the grace, that we may receive kindness, and find grace — for seasonable help.
Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.
