Ecclesiastes 1
1 Words of a preacher, son of David, king in Jerusalem:
Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
2 Vanity of vanities, said the Preacher, Vanity of vanities: the whole [is] vanity.
Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
3 What advantage [is] to man by all his labour that he laboureth at under the sun?
Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
4 A generation is going, and a generation is coming, and the earth to the age is standing.
Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
5 Also, the sun hath risen, and the sun hath gone in, and unto its place panting it is rising there.
Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
6 Going unto the south, and turning round unto the north, turning round, turning round, the wind is going, and by its circuits the wind hath returned.
Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
7 All the streams are going unto the sea, and the sea is not full; unto a place whither the streams are going, thither they are turning back to go.
Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
8 All these things are wearying; a man is not able to speak, the eye is not satisfied by seeing, nor filled is the ear from hearing.
Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
9 What [is] that which hath been? it [is] that which is, and what [is] that which hath been done? it [is] that which is done, and there is not an entirely new thing under the sun.
Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
10 There is a thing of which [one] saith: 'See this, it [is] new!' already it hath been in the ages that were before us!
Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
11 There is not a remembrance of former [generations]; and also of the latter that are, there is no remembrance of them with those that are at the last.
Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
12 I, a preacher, have been king over Israel in Jerusalem.
Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
13 And I have given my heart to seek and to search out by wisdom concerning all that hath been done under the heavens. It [is] a sad travail God hath given to the sons of man to be humbled by it.
A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
14 I have seen all the works that have been done under the sun, and lo, the whole [is] vanity and vexation of spirit!
Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
15 A crooked thing [one] is not able to make straight, and a lacking thing is not able to be numbered.
Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
16 I — I spake with my heart, saying, 'I, lo, I have magnified and added wisdom above every one who hath been before me at Jerusalem, and my heart hath seen abundantly wisdom and knowledge.
Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
17 And I give my heart to know wisdom, and to know madness and folly: I have known that even this [is] vexation of spirit;
I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
18 for, in abundance of wisdom [is] abundance of sadness, and he who addeth knowledge addeth pain.'
Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.
