Ecclesiastes 7
1 Better [is] a name than good perfume, And the day of death than the day of birth.
Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
2 Better to go unto a house of mourning, Than to go unto a house of banqueting, For that is the end of all men, And the living layeth [it] unto his heart.
Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
3 Better [is] sorrow than laughter, For by the sadness of the face the heart becometh better.
Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
4 The heart of the wise [is] in a house of mourning, And the heart of fools in a house of mirth.
Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
5 Better to hear a rebuke of a wise man, Than [for] a man to hear a song of fools,
Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
6 For as the noise of thorns under the pot, So [is] the laughter of a fool, even this [is] vanity.
Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
7 Surely oppression maketh the wise mad, And a gift destroyeth the heart.
Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
8 Better [is] the latter end of a thing than its beginning, Better [is] the patient of spirit, than the haughty of spirit.
Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
9 Be not hasty in thy spirit to be angry, For anger in the bosom of fools resteth.
Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
10 Say not thou, 'What was it, That the former days were better than these?' For thou hast not asked wisely of this.
Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
11 Wisdom [is] good with an inheritance, And an advantage [it is] to those beholding the sun.
Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
12 For wisdom [is] a defense, money [is] a defence, And the advantage of the knowledge of wisdom [is], She reviveth her possessors.
Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
13 See the work of God, For who is able to make straight that which He made crooked?
Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
14 In a day of prosperity be in gladness, And in a day of evil consider. Also this over-against that hath God made, To the intent that man doth not find anything after him.
V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
15 The whole I have considered in the days of my vanity. There is a righteous one perishing in his righteousness, and there is a wrong-doer prolonging [himself] in his wrong.
Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
16 Be not over-righteous, nor show thyself too wise, why art thou desolate?
Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
17 Do not much wrong, neither be thou a fool, why dost thou die within thy time?
Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
18 [It is] good that thou dost lay hold on this, and also, from that withdrawest not thy hand, for whoso is fearing God goeth out with them all.
Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
19 The wisdom giveth strength to a wise man, more than wealth the rulers who have been in a city.
Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
20 Because there is not a righteous man on earth that doth good and sinneth not.
Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
21 Also to all the words that they speak give not thy heart, that thou hear not thy servant reviling thee.
Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
22 For many times also hath thy heart known that thou thyself also hast reviled others.
Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
23 All this I have tried by wisdom; I have said, 'I am wise,' and it [is] far from me.
Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
24 Far off [is] that which hath been, and deep, deep, who doth find it?
Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
25 I have turned round, also my heart, to know and to search, and to seek out wisdom, and reason, and to know the wrong of folly, and of foolishness the madness.
Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
26 And I am finding more bitter than death, the woman whose heart [is] nets and snares, her hands [are] bands; the good before God escapeth from her, but the sinner is captured by her.
I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
27 See, this I have found, said the Preacher, one to one, to find out the reason
Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
28 (that still my soul had sought, and I had not found), One man, a teacher, I have found, and a woman among all these I have not found.
Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
29 See, this alone I have found, that God made man upright, and they — they have sought out many devices.
Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
