Acts 27
1 And when our sailing to Italy was determined, they were delivering up both Paul and certain others, prisoners, to a centurion, by name Julius, of the band of Sebastus,
A když bylo již usouzeno, abychom my se plavili do Vlach, poručen jest i Pavel i někteří jiní vězňové setníku, jménem Juliovi, kterýž byl nad houfem Augustovým.
2 and having embarked in a ship of Adramyttium, we, being about to sail by the coasts of Asia, did set sail, there being with us Aristarchus, a Macedonian of Thessalonica,
Tedy všedše na lodí Adramyttenskou, abychom se plavili podlé krajin Azie, pustili jsme se. A byl s námi Aristarchus Macedonský z Tessaloniky.
3 on the next [day] also we touched at Sidon, and Julius, courteously treating Paul, did permit [him], having gone on unto friends, to receive [their] care.
Druhý pak den připlavili jsme se k Sidonu. A tu Julius přívětivě se maje ku Pavlovi, dopustil mu, aby jda k přátelům, u nich měl pohodlí.
4 And thence, having set sail, we sailed under Cyprus, because of the winds being contrary,
A berouce se odtud, plavili jsme se podlé Cypru, proto že byli větrové odporní.
5 and having sailed over the sea over-against Cilicia and Pamphylia, we came to Myria of Lycia,
A tak přeplavivše se přes moře Cilické a Pamfylické, přišli jsme do Myry, města Lycického.
6 and there the centurion having found a ship of Alexandria, sailing to Italy, did put us into it,
A tu našed setník bárku Alexandrinskou, kteráž měla plouti do Vlach, uvedl nás na ni.
7 and having sailed slowly many days, and with difficulty coming over-against Cnidus, the wind not suffering us, we sailed under Crete, over-against Salmone,
A když jsme za mnoho dní znenáhla se plavili, a sotva přijeli proti Gnidum, proto že vítr nám bránil, i podjeli jsme Krétu podlé Salmóny.
8 and hardly passing it, we came to a certain place called 'Fair Havens,' nigh to which was the city [of] Lasaea.
A sotva ji pomíjeti mohše, přijeli jsme na jedno místo, kteréž slove Pěkný břeh, od kteréhož nedaleko bylo město Lasea.
9 And much time being spent, and the sailing being now dangerous — because of the fast also being already past — Paul was admonishing,
Když pak drahný čas přešel, a již bylo nebezpečné plavení, (nebo již byl i půst pominul, ) napomínal Pavel,
10 saying to them, 'Men, I perceive that with hurt, and much damage, not only of the lading and of the ship, but also of our lives — the voyage is about to be;'
Řka jim: Muži, vidím, že s ublížením a s mnohou škodou netoliko nákladu a lodí, ale i životů našich toto plavení bude.
11 but the centurion to the pilot and to the shipowner gave credence more than to the things spoken by Paul;
Ale setník více věřil správci lodí a marináři, než tomu, co Pavel pravil.
12 and the haven being incommodious to winter in, the more part gave counsel to sail thence also, if by any means they might be able, having attained to Phenice, [there] to winter, [which is] a haven of Crete, looking to the south-west and north-west,
A když nebylo tu příhodného přístavu, kdež by pobyli přes zimu, mnozí tak radili, aby se předce pustili odtud, zda by jak mohli, přijedouce do Fenicen, přes zimu tu pobyti na břehu Kréty, kterýž leží k větru nešpornímu, a k větru mezi západním a půlnočním vějícímu.
13 and a south wind blowing softly, having thought they had obtained [their] purpose, having lifted anchor, they sailed close by Crete,
A když počal vítr víti od poledne, za to měli, že se budou umíněnou cestou držeti, ale pustivše se, jeli blízko Kréty.
14 and not long after there arose against it a tempestuous wind, that is called Euroclydon,
Po neveliké pak chvíli udeřil na ně vítr bouřlivý půlnoční, kterýž slove Euroklydon.
15 and the ship being caught, and not being able to bear up against the wind, having given [her] up, we were borne on,
A když lodí zachvácena byla, a nemohla odolati větru, pustivše, tak jsme se vezli.
16 and having run under a certain little isle, called Clauda, we were hardly able to become masters of the boat,
A v běhu snešeni byvše pod jeden ostrov neveliký, kterýž slove Klauda, sotva jsme mohli obdržeti člun.
17 which having taken up, they were using helps, undergirding the ship, and fearing lest they may fall on the quicksand, having let down the mast — so were borne on.
Kterýž zdvihše, pomoci užívali, podpásavše bárku; a bojíce se, aby neuhodili na místo nebezpečné, spustivše plachtu, tak se plavili.
18 And we, being exceedingly tempest-tossed, the succeeding [day] they were making a clearing,
A když bouře vichrová námi velmi zmítala, nazejtří náklad ven metali.
19 and on the third [day] with our own hands the tackling of the ship we cast out,
A v třetí den i to nádobí bárce potřebné svýma rukama vyházeli jsme.
20 and neither sun nor stars appearing for more days, and not a little tempest lying upon us, thenceforth all hope was taken away of our being saved.
A když ani slunce se neukázalo ani hvězdy za mnoho dní, a bouře vždy větší nastávala, již byla všecka naděje o vysvobození našem odjata.
21 And there having been long fasting, then Paul having stood in the midst of them, said, 'It behoved [you], indeed, O men — having hearkened to me — not to set sail from Crete, and to save this hurt and damage;
A když jsme již byli hladem velmi ztrápeni, tehdy stoje Pavel u prostřed nich, řekl: Měli jste zajisté, ó muži, uposlechnouce mne, nehýbati se od Kréty, a uvarovati se nebezpečenství tohoto a škody.
22 and now I exhort you to be of good cheer, for there shall be no loss of life among you — but of the ship;
A i nyní vás napomínám, abyste dobré mysli byli; neboť nezahyne žádný z vás, kromě bárky samé.
23 for there stood by me this night a messenger of God — whose I am, and whom I serve —
Nebo této noci ukázal mi se anděl Boha toho, jehož já jsem, a kterémuž sloužím,
24 saying, Be not afraid Paul; before Caesar it behoveth thee to stand; and, lo, God hath granted to thee all those sailing with thee;
Řka: Neboj se, Pavle, před císařem máš státi, a aj, dalť tobě Bůh všecky, kteříž se plaví s tebou.
25 wherefore be of good cheer, men! for I believe God, that so it shall be, even as it hath been spoken to me,
Protož buďte dobré mysli, muži; neboť věřím Bohu, že se tak stane, jakž jest mi mluveno.
26 and on a certain island it behoveth us to be cast.'
Mámeť se pak dostati na nějaký ostrov.
27 And when the fourteenth night came — we being borne up and down in the Adria — toward the middle of the night the sailors were supposing that some country drew nigh to them;
A když již byla čtrnáctá noc, a my se plavili po moři Adriatickém, okolo půlnoci, domnívali se plavci, že by se jim okazovala krajina nějaká.
28 and having sounded they found twenty fathoms, and having gone a little farther, and again having sounded, they found fifteen fathoms,
Kteříž spustivše olovnici, nalezli hlubokost dvadcíti loktů; a odjevše odtud maličko, opět spustivše olovnici, nalezli patnácti loktů.
29 and fearing lest on rough places we may fall, out of the stern having cast four anchors, they were wishing day to come.
A bojíce se, aby na místa skalnatá neuhodili, spustivše z bárky čtyři kotve, žádali, aby den byl.
30 And the sailors seeking to flee out of the ship, and having let down the boat to the sea, in pretence as [if] out of the foreship they are about to cast anchors,
Když pak chtěli marináři uteci z bárky, a pustiti člun do moře, pod zámyslem, jako by chtěli od předku lodí kotve roztahovati,
31 Paul said to the centurion and to the soldiers, 'If these do not remain in the ship — ye are not able to be saved;'
Řekl Pavel setníkovi a žoldnéřům: Nezůstanou-li tito na lodí, vy nebudete moci zachováni býti.
32 then the soldiers did cut off the ropes of the boat, and suffered it to fall off.
Tedy žoldnéři utínali provazy u člunu, a pustili jej, aby pryč plynul.
33 And till the day was about to be, Paul was calling upon all to partake of nourishment, saying, 'Fourteen days to-day, waiting, ye continue fasting, having taken nothing,
A když již dnělo, napomínal Pavel všech, aby pojedli, řka: Již jest tomu dnes čtrnáctý den, jakž očekávajíce, trváte lační, nic nejedouce.
34 wherefore I call upon you to take nourishment, for this is for your safety, for of not one of you shall a hair from the head fall;'
Protož prosím vás, abyste pojedli, neboť to k zachování vašeho zdraví slouží; žádnéhoť zajisté z vás vlas s hlavy nespadne.
35 and having said these things, and having taken bread, he gave thanks to God before all, and having broken [it], he began to eat;
To pověděv, a vzav chléb, díky vzdával Bohu přede všemi, a rozlomiv, počal jísti.
36 and all having become of good cheer, themselves also took food,
A tak potěšeni byvše všickni, pojedli i oni.
37 (and we were — all the souls in the ship — two hundred, seventy and six),
Bylo pak nás všech osob na lodí dvě stě sedmdesáte a šest.
38 and having eaten sufficient nourishment, they were lightening the ship, casting forth the wheat into the sea.
A nasyceni byvše pokrmem, oblehčovali bárku, vysýpajíce pšenici do moře.
39 And when the day came, they were not discerning the land, but a certain creek were perceiving having a beach, into which they took counsel, if possible, to thrust forward the ship,
A když byl den, nemohli země viděti, než okřídlí nějaké znamenali, ano má břeh, k němuž myslili, kdyby jak mohli přistati s lodí.
40 and the anchors having taken up, they were committing [it] to the sea, at the same time — having loosed the bands of the rudders, and having hoisted up the mainsail to the wind — they were making for the shore,
A vytáhše kotvy, pustili se po moři, rozpustivše také provazy pravidl; a zdvihše plachtu k větru, táhli se k břehu.
41 and having fallen into a place of two seas, they ran the ship aground, and the fore-part, indeed, having stuck fast, did remain immoveable, but the hinder-part was broken by the violence of the waves.
Ale když trefili na to místo, kdež se dvoje moře schází, tu se zastavila lodí. A přední konec lodí uváznutý stál, nehýbaje se, zadní pak konec lámal se násilím vln.
42 And the soldiers' counsel was that they should kill the prisoners, lest any one having swam out should escape,
Tedy žoldnéři radili, aby vězně zmordovali, aby jim některý vyplyna, neutekl.
43 but the centurion, wishing to save Paul, hindered them from the counsel, and did command those able to swim, having cast themselves out first — to get unto the land,
Ale setník chtěje zachovati Pavla, nedal toho učiniti. I rozkázal těm, kteříž mohli plovati, aby se pustili nejprv, a vyplynuli na zem,
44 and the rest, some indeed upon boards, and some upon certain things of the ship; and thus it came to pass that all came safe unto the land.
Jiní pak na dskách, a někteří na kusích lodí. A tak se stalo, že všickni zdraví vyšli na zemi.
