2 Corinthians 3
1 Do we begin again to recommend ourselves, except we need, as some, letters of recommendation unto you, or from you?
Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, neb od vás k jiným?
2 our letter ye are, having been written in our hearts, known and read by all men,
List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
3 manifested that ye are a letter of Christ ministered by us, written not with ink, but with the Spirit of the living God, not in the tablets of stone, but in fleshy tablets of the heart,
Nebo to zjevné jest, že jste list Kristův způsobený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
4 and such trust we have through the Christ toward God,
Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
5 not that we are sufficient of ourselves to think anything, as of ourselves, but our sufficiency [is] of God,
Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
6 who also made us sufficient [to be] ministrants of a new covenant, not of letter, but of spirit; for the letter doth kill, and the spirit doth make alive.
Kterýž i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabijí, ale Duch obživuje.
7 and if the ministration of the death, in letters, engraved in stones, came in glory, so that the sons of Israel were not able to look stedfastly to the face of Moses, because of the glory of his face — which was being made useless,
Jestližeť pak přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
8 how shall the ministration of the Spirit not be more in glory?
I kterakž by ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
9 for if the ministration of the condemnation [is] glory, much more doth the ministration of the righteousness abound in glory;
Nebo jestližeť přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více přisluhování spravedlnosti rozhojňuje v slávě.
10 for also even that which hath been glorious, hath not been glorious — in this respect, because of the superior glory;
Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání této předůstojné slávy.
11 for if that which is being made useless [is] through glory, much more that which is remaining [is] in glory.
Nebo jestližeť to pomíjející bylo slavné, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
12 Having, then, such hope, we use much freedom of speech,
Protož majíce takovou naději, mnohé svobody v mluvení užíváme,
13 and [are] not as Moses, who was putting a vail upon his own face, for the sons of Israel not stedfastly to look to the end of that which is being made useless,
A ne jako Mojžíš kladl zástěru na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
14 but their minds were hardened, for unto this day the same vail at the reading of the Old Covenant doth remain unwithdrawn — which in Christ is being made useless —
Pročež ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnes ta zástěra v čítání Starého Zákona zůstává neodkrytá; nebo skrze Krista se odnímá.
15 but till to-day, when Moses is read, a vail upon their heart doth lie,
Protož až do dnes, když čten bývá Mojžíš, zástěra jest položena na jejich srdci.
16 and whenever they may turn unto the Lord, the vail is taken away.
Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňata bude ta zástěra.
17 And the Lord is the Spirit; and where the Spirit of the Lord [is], there [is] liberty;
Nebo Pán jest Duch ten, a kdež jest ten Duch Páně, tu i svoboda.
18 and we all, with unvailed face, the glory of the Lord beholding in a mirror, to the same image are being transformed, from glory to glory, even as by the Spirit of the Lord.
My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
