1 Corinthians 11
1 Followers of me become ye, as I also [am] of Christ.
Následovníci moji buďte, jako i já Kristův.
2 And I praise you, brethren, that in all things ye remember me, and according as I did deliver to you, the deliverances ye keep,
Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám, ustanovení zachováváte.
3 and I wish you to know that of every man the head is the Christ, and the head of a woman is the husband, and the head of Christ is God.
Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh.
4 Every man praying or prophesying, having the head covered, doth dishonour his head,
Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou.
5 and every woman praying or prophesying with the head uncovered, doth dishonour her own head, for it is one and the same thing with her being shaven,
Každá pak žena, modleci se aneb prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila.
6 for if a woman is not covered — then let her be shorn, and if [it is] a shame for a woman to be shorn or shaven — let her be covered;
Nebo nezavíjí-liť se žena, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí.
7 for a man, indeed, ought not to cover the head, being the image and glory of God, and a woman is the glory of a man,
Mužť nemá zavíjeti hlavy, jsa obraz a sláva Boží, ale žena jest sláva mužova.
8 for a man is not of a woman, but a woman [is] of a man,
Nebo není muž z ženy, ale žena z muže.
9 for a man also was not created because of the woman, but a woman because of the man;
Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže.
10 because of this the woman ought to have [a token of] authority upon the head, because of the messengers;
Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly.
11 but neither [is] a man apart from a woman, nor a woman apart from a man, in the Lord,
A však ani muž bez ženy, ani žena bez muže v Pánu.
12 for as the woman [is] of the man, so also the man [is] through the woman, and the all things [are] of God.
Nebo jakož žena z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha.
13 In your own selves judge ye; is it seemly for a woman uncovered to pray to God?
Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě bez zavití modliti Bohu.
14 doth not even nature itself teach you, that if a man indeed have long hair, a dishonour it is to him?
Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy?
15 and a woman, if she have long hair, a glory it is to her, because the hair instead of a covering hath been given to her;
Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dáni jsou jí.
16 and if any one doth think to be contentious, we have no such custom, neither the assemblies of God.
Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží.
17 And this declaring, I give no praise, because not for the better, but for the worse ye come together;
Tyto pak věci předkládaje, nechválím, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte.
18 for first, indeed, ye coming together in an assembly, I hear of divisions being among you, and partly I believe [it],
Nejprvé zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím.
19 for it behoveth sects also to be among you, that those approved may become manifest among you;
Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě pobožní zjeveni byli mezi vámi.
20 ye, then, coming together at the same place — it is not to eat the Lord's supper;
Když tedy tak se scházíte vespolek, toť není večeři Páně jísti,
21 for each his own supper doth take before in the eating, and one is hungry, and another is drunk;
Poněvadž jeden každý nejprv s jídlem večeře své se uspíší, a tu někdo lační, a jiný se přepil.
22 why, have ye not houses to eat and to drink in? or the assembly of God do ye despise, and shame those not having? what may I say to you? shall I praise you in this? I do not praise!
A což pak domů nemáte k jídlu a ku pití? Čili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom nechválím.
23 For I — I received from the Lord that which also I did deliver to you, that the Lord Jesus in the night in which he was delivered up, took bread,
Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb,
24 and having given thanks, he brake, and said, 'Take ye, eat ye, this is my body, that for you is being broken; this do ye — to the remembrance of me.'
A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.
25 In like manner also the cup after the supping, saying, 'This cup is the new covenant in my blood; this do ye, as often as ye may drink [it] — to the remembrance of me;'
Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.
26 for as often as ye may eat this bread, and this cup may drink, the death of the Lord ye do shew forth — till he may come;
Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a kalich tento pili, smrt Páně zvěstujete, dokudž nepřijde.
27 so that whoever may eat this bread or may drink the cup of the Lord unworthily, guilty he shall be of the body and blood of the Lord:
A protož kdokoli jedl by chléb tento, a pil kalich Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.
28 and let a man be proving himself, and so of the bread let him eat, and of the cup let him drink;
Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.
29 for he who is eating and drinking unworthily, judgment to himself he doth eat and drink — not discerning the body of the Lord.
Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.
30 Because of this, among you many [are] weak and sickly, and sleep do many;
Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí,
31 for if ourselves we were discerning, we would not be being judged,
Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.
32 and being judged by the Lord, we are chastened, that with the world we may not be condemned;
Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli potupeni.
33 so then, my brethren, coming together to eat, for one another wait ye;
A tak, bratří moji, když se scházíte k jídlu, jedni na druhé čekávejte.
34 and if any one is hungry, at home let him eat, that to judgment ye may not come together; and the rest, whenever I may come, I shall arrange.
Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.
