Romans 10
1 Britheren, the wille of myn herte and mi biseching is maad to God for hem in to helthe.
Bratří, příchylnost zajisté s zvláštní libostí srdce mého jestiť k Izraelovi, i modlitba za něj k Bohu, aby spasen byl.
2 But Y bere witnessyng to hem, that thei han loue of God, but not aftir kunnyng.
Neboť jim svědectví vydávám, žeť horlivost Boží mají, ale ne podle umění.
3 For thei vnknowynge Goddis riytwisnesse, and sekynge to make stidefast her owne riytfulnesse, ben not suget to the riytwisnesse of God.
Nebo neznajíce Boží spravedlnosti, a svou vlastní spravedlnost hledajíce vystaviti, spravedlnosti Boží nebyli poddáni.
4 For the ende of the lawe is Crist, to riytwisnesse to ech man that bileueth.
Nebo konec Zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu.
5 For Moises wroot, For the man that schal do riytwisnesse that is of the lawe, schal lyue in it.
Nebo Mojžíš píše o spravedlnosti, kteráž jest z Zákona, pravě: Který by koli člověk činil ty věci, živ bude v nich.
6 But the riytwisnesse that is of bileue, seith thus, Seie thou not in thin herte, Who schal stie in to heuene? that is to seie, to lede doun Crist;
Ta pak spravedlnost, kteráž jest z víry, takto praví: Neříkej v srdci svém: Kdo vstoupí na nebe? To jest Krista s výsosti svésti.
Aneb kdo sstoupí do propasti? To jest Krista z mrtvých vzbuditi. (Abyssos g12)
8 But what seith the scripture? The word is nyy in thi mouth, and in thin herte; this is the word of bileue, which we prechen.
Ale co dí spravedlnost z víry? Blízko tebe jestiť slovo, v ústech tvých a v srdci tvém. A toť jest slovo to víry, kteréž kážeme,
9 That if thou knoulechist in thi mouth the Lord Jhesu Crist, and bileuest in thin herte, that God reiside hym fro deth, thou schalt be saaf.
Totiž, vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše a srdcem svým uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš.
10 For bi herte me bileueth to riytwisnesse, but bi mouth knowleching is maad to helthe.
Nebo srdcem se věří k spravedlnosti, ale ústy vyznání děje se k spasení.
11 For whi the scripture seith, Ech that bileueth in hym, schal not be confoundid.
Nebo dí Písmo: Všeliký, kdož věří v něj, nebude zahanben.
12 And ther is no distinccioun of Jew and of Greke; for the same Lord of alle is riche in alle, that inwardli clepen hym.
Neníť zajisté rozdílu mezi Židem a Řekem; nebo tentýž Pán všech, bohatý jest ke všem vzývajícím jej.
13 For ech man `who euere schal inwardli clepe the name of the Lord, schal be saaf.
Každý zajisté, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.
14 Hou thanne schulen thei inwardli clepe hym, in to whom thei han not bileued? or hou schulen thei bileue to hym, whom thei han not herd? Hou schulen thei here, with outen a prechour?
Ale kterak budou vzývati toho, v kteréhož neuvěřili? A kterak uvěří tomu, o němž neslyšeli? A kterak uslyší bez kazatele?
15 and hou schulen thei preche, but thei be sent? As it is writun, Hou faire ben the feet of hem that prechen pees, of hem that prechen good thingis.
A kterak kázati budou, jestliže nebudou posláni? Jakož psáno jest: Aj, jak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci.
16 But not alle men obeien to the gospel. For Ysaie seith, Lord, who bileuede to oure heryng?
Ale ne všickni uposlechli evangelium. Nebo Izaiáš praví: Pane, kdo uvěřil kázání našemu?
17 Therfor feith is of heryng, but heryng bi the word of Crist.
Tedy víra z slyšení, a slyšení skrze slovo Boží.
18 But Y seie, Whether thei herden not? Yhis, sothely the word of hem wente out in to al the erthe, and her wordis in to the endis of the world.
Ale pravímť: Zdaliž jsou neslyšeli? Anobrž po vší zemi rozšel se zvuk jejich a až do končin okršlku země slova jejich.
19 But Y seie, Whether Israel knewe not? First Moyses seith, Y schal lede you to enuye, that ye ben no folc; that ye ben an vnwise folc, Y schal sende you in to wraththe.
Ale pravím: Zdaliž nepoznal Izrael toho? Ano první z nich Mojžíš řekl: Já k závisti vás přivedu skrze národ ten, kteréhož nemáte za lid můj; skrze lid nemoudrý k hněvu popudím vás.
20 And Ysaie is bold, and seith, Y am foundun of men that seken me not; opynli Y apperide to hem, that axiden not me.
A Izaiáš směle dí: Nalezen jsem od těch, kteříž mne nehledali; zjeven jsem těm, kteříž se na mne neptali.
21 But to Israel he seith, Al dai Y streiyte out myn hondis to a puple that bileuede not, but ayen seide me.
Ale proti lidu Izraelskému dí: Přes celý den roztahoval jsem ruce své k lidu nepovolnému a protivnému.
