Psalms 17
1 The preier of Dauid. Lord, here thou my riytfulnesse; biholde thou my preier. Perseuye thou with eeris my preier; not maad in gileful lippis.
Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.
2 Mi doom come `forth of thi cheer; thin iyen se equite.
Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.
3 Thou hast preued myn herte, and hast visitid in niyt; thou hast examynyd me bi fier, and wickidnesse is not foundun in me.
Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
4 That my mouth speke not the werkis of men; for the wordis of thi lippis Y haue kept harde weies.
Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.
5 Make thou perfit my goyngis in thi pathis; that my steppis be not moued.
Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.
6 I criede, for thou, God, herdist me; bowe doun thin eere to me, and here thou my wordis.
Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.
7 Make wondurful thi mercies; that makist saaf `men hopynge in thee.
Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.
8 Kepe thou me as the appil of the iye; fro `men ayenstondynge thi riyt hond. Keuere thou me vndur the schadewe of thi wyngis;
Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,
9 fro the face of vnpitouse men, that han turmentid me. Myn enemyes han cumpassid my soule;
Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,
10 thei han closide togidere her fatnesse; the mouth of hem spak pride.
Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.
11 Thei castiden me forth, and han cumpassid me now; thei ordeyneden to bowe doun her iyen in to erthe.
Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.
12 Thei, as a lioun maad redi to prey, han take me; and as the whelp of a lioun dwellynge in hid places.
Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.
13 Lord, rise thou vp, bifor come thou hym, and disseyue thou hym; delyuere thou my lijf fro the `vnpitouse,
Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,
14 delyuere thou thi swerd fro the enemyes of thin hond. Lord, departe thou hem fro a fewe men of `the lond in the lijf of hem; her wombe is fillid of thin hid thingis. Thei ben fillid with sones; and thei leften her relifis to her litle children.
Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.
15 But Y in riytfulnesse schal appere to thi siyt; Y schal be fillid, whanne thi glorie schal appere.
Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.
