Psalms 102
1 The preier of a pore man, whanne he was angwishid, and schedde out his speche bifore the Lord. Lord, here thou my preier; and my crie come to thee.
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Turne not awei thi face fro me; in what euere dai Y am troblid, bowe doun thin eere to me. In what euere day Y schal inwardli clepe thee; here thou me swiftli.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 For my daies han failid as smoke; and my boonus han dried vp as critouns.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 I am smytun as hei, and myn herte dried vp; for Y haue foryete to eete my breed.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 Of the vois of my weilyng; my boon cleuede to my fleische.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 I am maad lijk a pellican of wildirnesse; Y am maad as a niyt crowe in an hous.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 I wakide; and Y am maad as a solitarie sparowe in the roof.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 Al dai myn enemyes dispisiden me; and thei that preisiden me sworen ayens me.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 For Y eet aschis as breed; and Y meddlide my drinke with weping.
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 Fro the face of the ire of thin indignacioun; for thou reisinge me hast hurtlid me doun.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 Mi daies boweden awei as a schadewe; and Y wexede drie as hei.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 But, Lord, thou dwellist with outen ende; and thi memorial in generacioun and in to generacioun.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Lord, thou risinge vp schalt haue merci on Sion; for the tyme `to haue merci therof cometh, for the tyme cometh.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 For the stones therof plesiden thi seruauntis; and thei schulen haue merci on the lond therof.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 And, Lord, hethen men schulen drede thi name; and alle kingis of erthe schulen drede thi glori.
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 For the Lord hath bildid Sion; and he schal be seen in his glorie.
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 He bihelde on the preier of meke men; and he dispiside not the preier of hem.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 Be these thingis writun in an othere generacioun; and the puple that schal be maad schal preise the Lord.
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 For he bihelde fro his hiye hooli place; the Lord lokide fro heuene in to erthe.
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 For to here the weilingis of feterid men; and for to vnbynde the sones of slayn men.
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 That thei telle in Sion the name of the Lord; and his preising in Jerusalem.
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 In gaderinge togidere puplis in to oon; and kingis, that thei serue the Lord.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 It answeride to hym in the weie of his vertu; Telle thou to me the fewnesse of my daies.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 Ayenclepe thou not me in the myddil of my daies; thi yeris ben in generacioun and in to generacioun.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Lord, thou foundidist the erthe in the bigynnyng; and heuenes ben the werkis of thin hondis.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 Tho schulen perische, but thou dwellist perfitli; and alle schulen wexe eelde as a clooth. And thou schalt chaunge hem as an hiling, and tho schulen be chaungid;
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 but thou art the same thi silf, and thi yeeris schulen not faile.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 The sones of thi seruauntis schulen dwelle; and the seed of hem schal be dressid in to the world.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
