Matthew 22
1 And Jhesus answeride, and spak eftsoone in parablis to hem,
I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2 and seide, The kyngdom of heuenes is maad lijk to a kyng that made weddyngis to his sone.
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
3 And he sente hise seruauntis for to clepe men that weren bode to the weddyngis, and thei wolden not come.
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti.
4 Eftsoone he sente othere seruauntis, and seide, Seie ye to the men that ben bode to the feeste, Lo! Y haue maad redi my meete, my bolis and my volatilis ben slayn, and alle thingis ben redy; come ye to the weddyngis.
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu.
5 But thei dispisiden, and wenten forth, oon in to his toun, anothir to his marchaundise.
Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém.
6 But othere helden his seruauntis, and turmentiden hem, and slowen.
Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše, zmordovali.
7 But the kyng, whanne he hadde herd, was wroth; and he sente hise oostis, and he distruyede tho manquelleris, and brente her citee.
A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil.
8 Thanne he seide to hise seruauntis, The weddyngis ben redi, but thei that weren clepid to the feeste, weren not worthi.
Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9 Therfor go ye to the endis of weies, and whom euere ye fynden, clepe ye to the weddyngis.
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10 And hise seruauntis yeden out in to weies, and gadriden togider alle that thei founden, good and yuele; and the bridale was fulfillid with men sittynge at the mete.
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11 And the kyng entride, to se men sittynge at the mete; and he siye there a man not clothid with bride cloth.
Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12 And he seide to hym, Freend, hou entridist thou hidir with out bride clothis? And he was doumbe.
I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13 Thanne the kyng bad hise mynystris, Bynde hym bothe hondis and feet, and sende ye him in to vtmer derknessis; there schal be wepyng and grentyng of teeth.
Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14 For many ben clepid, but fewe ben chosun.
Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15 Thanne Farisees yeden awei, and token a counsel to take Jhesu in word.
Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16 And thei senden to hym her disciplis, with Erodians, and seien, Maister, we witen, that thou art sothefast, and thou techist in treuthe the weie of God, and thou chargist not of ony man, for thou biholdist not the persoone of men.
I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17 Therfor seie to vs, what it seemeth to thee. Is it leueful that tribute be youun to the emperoure, ether nay?
Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18 And whanne Jhesus hadde knowe the wickidnesse of hem, he seide, Ypocritis, what tempten ye me?
Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19 Schewe ye to me the prynte of the money. And thei brouyten to hym a peny.
Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20 And Jhesus seide to hem, Whos is this ymage, and the writyng aboue?
I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis?
21 Thei seien to hym, The emperouris. Thanne he seide to hem, Therfor yelde ye to the emperoure tho thingis that ben the emperouris, and to God tho thingis that ben of God.
Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu.
22 And thei herden, and wondriden; and thei leften hym, and wenten awey.
To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23 In that dai Saduceis, that seien there is no risyng ayen to lijf, camen to hym, and axiden him,
V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24 and seiden, Mayster, Moises seide, if ony man is deed, not hauynge a sone, that his brother wedde his wijf, and reise seed to his brothir.
Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru svému.
25 And seuen britheren weren at vs; and the firste weddide a wijf, and is deed. And he hadde no seed, and lefte his wijf to his brother;
I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26 also the secounde, and the thridde, til to the seuenthe.
Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27 But the laste of alle, the woman is deed.
Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28 Also in the risyng ayen to lijf, whos wijf of the seuene schal sche be? for alle hadden hir.
Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
29 Jhesus answeride, and seide to hem, Ye erren, `and ye knowen not scripturis, ne the vertu of God.
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží.
30 For in the rysyng ayen to lijf, nether thei schulen wedde, nethir schulen be weddid; but thei ben as the aungels of God in heuene.
Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
31 And of the risyng ayen of deed men, `han ye not red, that is seid of the Lord, that seith to you,
O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí:
32 Y am God of Abraham, and God of Ysaac, and God of Jacob? he is not God of deede men, but of lyuynge men.
Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
33 And the puple herynge, wondriden in his techynge.
A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
34 And Fariseis herden that he hadde put silence to Saduceis, and camen togidere.
Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
35 And oon of hem, a techere of the lawe, axide Jhesu, and temptide him,
I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka:
36 Maistir, which is a greet maundement in the lawe?
Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně?
37 Jhesus seide to him, Thou schalt loue thi Lord God, of al thin herte, and in al thi soule, and in al thi mynde.
I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
38 This is the firste and the moste maundement.
To jest přední a veliké přikázaní.
39 And the secounde is lijk to this; Thou schalt loue thi neiyebore as thi silf.
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
40 In these twey maundementis hangith al the lawe and the profetis.
Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.
41 And whanne the Farisees weren gederid togidere, Jhesus axide hem,
A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42 and seide, What semeth to you of Crist, whos sone is he? Thei seien to hym, Of Dauid.
Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
43 He seith to hem, Hou thanne Dauid in spirit clepith hym Lord,
Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
44 and seith, The Lord seide to my Lord, Sitte on my riythalf, til Y putte thin enemyes a stool of thi feet?
Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
45 Thanne if Dauid clepith hym Lord, hou is he his sone?
Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
46 And no man miyte answere a word to hym, nethir ony man was hardi fro that day, to axe hym more.
A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž směl kdo více od toho dne jeho se tázati.
