Luke 18
1 And he seide to hem also a parable, that it bihoueth to preye euer more, and not faile;
Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
2 and seide, There was a iuge in a citee, that dredde not God, nether schamede of men.
Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál, a člověka nestyděl.
3 And a widowe was in that citee, and sche cam to hym, and seide, Venge me of myn aduersarie;
Byla pak vdova v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
4 and he wolde not longe tyme. But aftir these thingis he seide with ynne hym silf, Thouy Y drede not God, and schame not of man,
On pak dlouho nechtěl. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, ani člověka nestydím,
5 netheles for this widewe is heuy to me, Y schal venge hir; lest at the laste sche comynge condempne me.
Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
6 And the Lord seide, Here ye, what the domesman of wickidnesse seith;
I dí Pán: Slyšte, co praví ten soudce nepravý.
7 and whether God schal not do veniaunce of hise chosun, criynge to hym dai and nyyt, and schal haue pacience in hem?
A což by pak Bůh nepomstil vyvolených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
8 Sotheli Y seie to you, for soone he schal do veniaunce of hem. Netheles gessist thou, that mannus sone comynge schal fynde feith in erthe?
Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
9 And he seide also to sum men, that tristiden in hem silf, as thei weren riytful, and dispiseden othere, this parable,
I řekl také proti některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných za nic nevážíce, podobenství toto:
10 seiynge, Twei men wenten vp in to the temple to preye; the toon a Farisee, and the tother a pupplican.
Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus, a druhý publikán.
11 And the Farisee stood, and preiede bi hym silf these thingis, and seide, God, Y do thankyngis to thee, for Y am not as other men, raueinouris, vniust, auoutreris, as also this pupplican;
Farizeus stoje, takto se sám v sobě modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
12 Y faste twies in the woke, Y yyue tithis of alle thingis that Y haue in possessioun.
Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
13 And the pupplican stood afer, and wolde nether reise hise iyen to heuene, but smoot his brest, and seide, God be merciful to me, synnere.
Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti. Ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
14 Treuli Y seie to you, this yede doun in to his hous, and was iustified fro the other. For ech that enhaunsith hym, schal be maad low, and he that mekith hym, schal be enhaunsid.
Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
15 And thei brouyten to hym yonge children, that he schulde touche hem; and whanne the disciplis saien this thing, thei blameden hem.
Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
16 But Jhesus clepide togider hem, and seide, Suffre ye children to come to me, and nyle ye forbede hem, for of siche is the kyngdom of heuenes.
Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
17 Treuli Y seie to you, who euer schal not take the kyngdom of God as a child, he schal not entre in to it.
Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť nikoli do něho.
18 And a prince axide hym, and seide, Goode maister, in what thing doynge schal Y weilde euerlastynge lijf? (aiōnios g166)
I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím? (aiōnios g166)
19 And Jhesus seide to hym, What seist thou me good? No man is good, but God aloone.
I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh.
20 Thou knowist the comaundementis, Thou schalt not sle, Thou schalt not do letcherie, Thou schalt not do theft, Thou schalt not seie fals witnessyng, Worschipe thi fadir and thi modir.
Umíš přikázaní: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
21 Which seide, Y haue kept alle these thingis fro my yongthe.
On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
22 And whanne this thing was herd, Jhesus seide to hym, Yit o thing failith `to thee; sille thou alle thingis that thou hast, and yyue to pore men, and thou schalt haue tresour in heuene; and come, and sue thou me.
Ale slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne.
23 Whanne these thingis weren herd, he was soreful, for he was ful ryche.
On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
24 And Jhesus seynge hym maad sorie, seide, How hard thei that han money schulen entre in to the kyngdom of God;
A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
25 for it is liyter a camel to passe thorou a nedlis iye, than a riche man to entre in to the kyngdom of God.
Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
26 And thei that herden these thingis seiden, Who may be maad saaf?
Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
27 And he seide to hem, Tho thingis that ben impossible anentis men, ben possible anentis God.
A on dí: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
28 But Petir seide, Lo! we han left alle thingis, and han sued thee.
I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
29 And he seide to hym, Treuli Y seie to you, there is no man that schal forsake hous, or fadir, modir, or britheren, or wijf, or children, or feeldis, for the rewme of God,
On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, neb dítky, pro království Boží,
31 And Jhesus took hise twelue disciplis, and seide to hem, Lo! we gon vp to Jerusalem, and alle thingis schulen be endid, that ben writun bi the prophetis of mannus sone.
Tedy pojav dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko Synu člověka to, což psáno jest skrze proroky.
32 For he schal be bitraied to hethen men, and he schal be scorned, and scourgid, and bispat;
Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen, i uplván.
33 and aftir that thei han scourgid, thei schulen sle hym, and the thridde dai he schal rise ayen.
A ubičujíce, zamordují jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.
34 And thei vndurstoden no thing of these; and this word was hid fro hem, and thei vndurstoden not tho thingis that weren seid.
Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
35 But it was don, whanne Jhesus cam nyy to Jerico, a blynde man sat bisidis the weie, and beggide.
I stalo se, když se přibližovali k Jericho, slepý jeden seděl podlé cesty, žebře.
36 And whanne he herde the puple passynge, he axide, what this was.
A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo.
37 And thei seiden to hym, that Jhesus of Nazareth passide.
I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
38 And he criede, and seide, Jhesu, the sone of Dauyd, haue mercy on me.
I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
39 And thei that wenten bifor blamyden hym, that he schulde be stille; but he criede myche the more, Thou sone of Dauid, haue mercy on me.
A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.
40 And Jhesus stood, and comaundide hym to be brouyt forth to hym. And whanne he cam nyy, he axide hym,
Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
41 and seide, What wolt thou that Y schal do to thee? And he seide, Lord, that Y se.
Řka: Co chceš, ať učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
42 And Jhesus seide to hym, Biholde; thi feith hath maad thee saaf.
A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
43 And anoon he say, and suede hym, and magnyfiede God. And al the puple, as it say, yaf heriyng to God.
A i hned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.
