John 5
1 Aftir these thingis ther was a feeste dai of Jewis, and Jhesus wente vp to Jerusalem.
Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma.
2 And in Jerusalem is a waissynge place, that in Ebrew is named Bethsaida, and hath fyue porchis.
Byl pak v Jeruzalémě u brány bravné rybník, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje.
3 In these lay a greet multitude of sike men, blynde, crokid, and drie, abidynge the mouyng of the watir.
Kdežto leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody.
4 For the aungel `of the Lord cam doun certeyne tymes in to the watir, and the watir was moued; and he that first cam doun in to the sisterne, aftir the mouynge of the watir, was maad hool of what euer sijknesse he was holdun.
Nebo anděl Páně jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. A kdož tam nejprve sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl.
5 And a man was there, hauynge eiyte and thritti yeer in his sikenesse.
I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl.
6 And whanne Jhesus hadde seyn hym liggynge, and hadde knowun, that he hadde myche tyme, he seith to hym, Wolt thou be maad hool?
Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti?
7 The sijk man answerde to hym, Lord, Y haue no man, that whanne the watir is moued, to putte me `in to the cisterne; for the while Y come, anothir goith doun bifor me.
Odpověděl mu nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, nebo když já jdu, jiný přede mnou již vstupuje.
8 Jhesus seith to hym, Rise vp, take thi bed, and go.
Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď.
9 And anoon the man was maad hool, and took vp his bed, and wente forth. And it was sabat in that dai.
A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. A byla sobota v ten den.
10 Therfor the Jewis seiden to him that was maad hool, It is sabat, it is not leueful to thee, to take awei thi bed.
Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, neslušíť tobě lože nositi.
11 He answeride to hem, He that made me hool, seide to me, Take thi bed, and go.
Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď.
12 Therfor thei axiden him, What man `is that, that seide to thee, Take vp thi bed, and go?
I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď?
13 But he that was maad hool, wiste not who it was. And Jhesus bowide awei fro the puple, that was set in the place.
Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě.
14 Aftirward Jhesus foond hym in the temple, and seide to hym, Lo! thou art maad hool; now nyle thou do synne, lest any worse thing bifalle to thee.
Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, ať by se něco horšího nepřihodilo.
15 Thilke man wente, and telde to the Jewis, that it was Jhesu that made hym hool.
Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil.
16 Therfor the Jewis pursueden Jhesu, for he dide this thing in the sabat.
A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabíti, že to učinil v sobotu.
17 And Jhesus answeride to hem, My fadir worchith til now, and Y worche.
Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám.
18 Therfor the Jewis souyten more to sle hym, for not oneli he brak the sabat, but he seide that God was his fadir, and made hym euene to God.
Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu.
19 Therfor Jhesus answerde, and seide to hem, Treuli, treuli, Y seye to you, the sone may not of hym silf do ony thing, but that thing that he seeth the fadir doynge; for what euere thingis he doith, the sone doith in lijk maner tho thingis.
I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí.
20 For the fadir loueth the sone, and schewith to hym alle thingis that he doith; and he schal schewe to hym grettere werkis than these, that ye wondren.
Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky tak, abyste vy se divili.
21 For as the fadir reisith deed men, and quykeneth, so the sone quykeneth whom he wole.
Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje.
22 For nethir the fadir iugith ony man, but hath youun ech doom to the sone,
Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu,
23 that alle men onoure the sone, as thei onouren the fadir. He that onourith not the sone, onourith not the fadir that sente hym.
Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal.
24 Treuli, treuli, Y seie to you, that he that herith my word, and bileueth to hym that sente me, hath euerlastynge lijf, and he cometh not in to doom, but passith fro deeth in to lijf. (aiōnios g166)
Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, jenž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života. (aiōnios g166)
25 Treuli, treuli Y seie to you, for the our cometh, and now it is, whanne deed men schulen here the vois of `Goddis sone, and thei that heren, schulen lyue.
Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, kdyžto mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou.
26 For as the fadir hath lijf in hym silf, so he yaf to the sone, to haue lijf in him silf;
Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak jest dal i Synu, aby měl život v samém sobě.
27 and he yaf to hym power to make doom, for he is mannys sone.
A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest.
28 Nyle ye wondre this, for the our cometh, in which alle men that ben in birielis, schulen here the voice of Goddis sone.
Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kteroužto všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho.
29 And thei that han do goode thingis, schulen go in to ayenrisyng of lijf; but thei that han done yuele thingis, in to ayenrisyng of doom.
A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu.
30 Y may no thing do of my silf, but as Y here, Y deme, and my doom is iust, for Y seke not my wille, but the wille of the fadir that sente me.
Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Ale jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, jenž mne poslal, Otcovy.
31 If Y bere witnessing of my silf, my witnessyng is not trewe;
Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé.
32 another is that berith witnessyng of me, and Y woot that his witnessyng is trewe, that he berith of me.
Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně.
33 Ye senten to Joon, and he bar witnessyng to treuthe.
Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě.
34 But Y take not witnessyng of man; but Y seie these thingis, that ye be saaf.
Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli.
35 He was a lanterne brennynge and schynynge; but ye wolden glade at an our in his liyt.
Onť jest byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste na čas poradovati se v světle jeho.
36 But Y haue more witnessyng than Joon, for the werkis that my fadir yaf to me to perfourme hem, thilke werkis that Y do beren witnessyng of me, that the fadir sente me.
Ale já mám větší svědectví, nežli Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že jest mne Otec poslal.
37 And the fadir that sente me, he bar witnessyng of me. Nether ye herden euere his vois, nether ye seien his licnesse.
A kterýž mne poslal, Otec, onť jest svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho viděli.
38 And ye han not his word dwellynge in you; for ye byleuen not to hym, whom he sente.
A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího. Nebo kteréhož jest on poslal, tomu vy nevěříte.
39 Seke ye scripturis, in which ye gessen to haue euerlastynge lijf; and tho it ben, that beren witnessyng of me. (aiōnios g166)
Ptejte se na Písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně. (aiōnios g166)
40 And ye wolen not come to me, that ye haue lijf.
A nechcete přijíti ke mně, abyste život měli.
41 Y take not clerenesse of men;
Chvály od lidí jáť nepřijímám.
42 but Y haue knowun you, that ye han not the loue of God in you.
Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě.
43 Y cam in the name of my fadir, and ye token not me. If another come in his owne name, ye schulen resseyue hym.
Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete.
44 Hou moun ye bileue, that resseyuen glorie ech of othere, and ye seken not the glorie `that is of God aloone?
Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte?
45 Nyle ye gesse, that Y am to accuse you anentis the fadir; it is Moises that accusith you, in whom ye hopen.
Nedomnívejte se, bychť já na vás žalovati měl před Otcem. Jestiť, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v němž vy naději máte.
46 For if ye bileueden to Moises, perauenture ye schulden bileue also to me; for he wroot of me.
Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; nebť jest on o mně psal.
47 But if ye bileuen not to hise lettris, hou schulen ye bileue to my wordis?
Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte?
