John 4
1 Therfor as Jhesu knew, that the Farisees herden, that Jhesu makith and baptisith mo disciplis than Joon,
A jakž poznal Pán, že jsou slyšeli farizeové, že by Ježíš více učedlníků činil a křtil nežli Jan,
2 thouy Jhesus baptiside not, but hise disciplis, he lefte Judee,
(Ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale učedlníci jeho, )
3 and wente ayen in to Galilee.
Opustil Judstvo a odšel opět do Galilee.
4 And it bihofte hym to passe bi Samarie.
Musil pak jíti skrze Samaří.
5 Therfor Jhesus cam in to a citee of Samarie, that is seid Sicar, bisidis the place, that Jacob yaf to Joseph, his sone.
I přišel k městu Samařskému, kteréž slove Sichar, vedle popluží, kteréž byl dal Jákob Jozefovi, synu svému.
6 And the welle of Jacob was there; and Jhesus was weri of the iourney, and sat thus vpon the welle. And the our was, as it were the sixte.
Byla pak tu studnice Jákobova. Protož ustav na cestě Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo již okolo šesté hodiny.
7 And a womman cam fro Samarie, to drawe watir. And Jhesus seith to hir, Yyue me drynk.
I přišla žena z Samaří vážiti vody. Kteréžto řekl Ježíš: Dej mi píti.
8 And hise disciplis weren gon in to the citee, to bie mete.
(Nebo učedlníci jeho byli odešli do města, aby nakoupili pokrmů.)
9 Therfor thilke womman of Samarie seith to him, Hou thou, `whanne thou art a Jewe, axist of me drynk, that am a womman of Samarie? for Jewis vsiden not to dele with Samaritans.
I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.)
10 Jhesus answerde, and seide to hir, If thou wistist the yifte of God, and who `he is, that seith to thee, Yyue me drynk, thou perauenture woldist haue axid of hym, and he schulde haue youun to thee quyk watir.
Odpověděl Ježíš a řekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a věděla, kdo jest, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dalť by tobě vody živé.
11 The womman seith to him, Sire, thou hast not where ynne to drawe, and the pit is deep; wherof thanne hast thou quik watir?
I dí jemu žena: Pane, aniž máš, čím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou?
12 Whethir thou art grettere than oure fadir Jacob, that yaf to vs the pit? and he drank therof, and hise sones, and hise beestis.
Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho?
13 Jhesus answerde, and seide to hir, Eche man that drynkith of this watir, schal thirste efte soone;
Odpověděl Ježíš a řekl jí: Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opět.
15 The womman seith to hym, Sire, yyue me this watir, that Y thirste not, nether come hidur to drawe.
Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, ať bych nežíznila, ani chodila sem vážiti.
16 Jhesus seith to hir, Go, clepe thin hosebonde, and come hidir.
Řekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a přijď sem.
17 The womman answerde, and seide, Y haue noon hosebonde. Jhesus seith to hir, Thou seidist wel, That Y haue noon hosebonde;
Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobřes řekla: Nemám muže.
18 for thou hast hadde fyue hosebondis, and he that thou hast, is not thin hosebonde. This thing thou seidist sotheli.
Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla.
19 The womman seith to hym, Lord, Y se, that thou art a prophete.
Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok.
20 Oure fadris worschipiden in this hil, and ye seien, that at Jerusalem is a place, where it bihoueth to worschipe.
Otcové naši na této hoře modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest místo, kdežto náleží se modliti.
21 Jhesus seith to hir, Womman, bileue thou to me, for the our schal come, whanne nether in this hil, nethir in Jerusalem, ye schulen worschipe the fadir.
Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci.
22 Ye worschipen that ye knowen not; we worschipen that that we knowen; for helthe is of the Jewis.
Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se pak modlíme, čemuž víme, nebo spasení z Židů jest.
23 But the tyme is comun, and now it is, whanne trewe worschiperis schulen worschipe the fadir in spirit and treuthe; for also the fadir sekith suche, that worschipen hym.
Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu.
24 God is a spirit, and it bihoueth hem that worschipen hym, to worschipe in spirit and treuthe.
Bůh duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti.
25 The womman seith to hym, Y woot that Messias is comun, that is seid Crist; therfor whanne he cometh, he schal telle vs alle thingis.
Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš přijde, jenž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko.
26 Jhesus seith to hir, Y am he, that spekith with thee.
Dí jí Ježíš: Jáť jsem, kterýž mluvím s tebou.
27 And anoon hise disciplis camen, and wondriden, that he spak with the womman; netheles no man seide to hym, What sekist thou, or, What spekist thou with hir?
A v tom přišli učedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, avšak žádný jemu neřekl: Nač se jí ptáš, aneb proč mluvíš s ní?
28 Therfor the womman lefte hir watir pot, and wente in to the citee, and seide to tho men,
I nechala tu žena vědra svého, a šla do města, a řekla těm lidem:
29 Come ye, and se ye a man, that seide to me alle thingis that Y haue don; whether he be Crist?
Pojďte, vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus?
30 And thei wenten out of the citee, and camen to hym.
Tedy vyšli z města, a přišli k němu.
31 In the mene while hise disciplis preieden hym, and seiden, Maistir, ete.
Mezi tím pak prosili ho učedlníci, řkouce: Mistře, pojez.
32 But he seide to hem, Y haue mete to ete, that ye knowen not.
A on řekl jim: Jáť mám pokrm k jísti, kteréhož vy nevíte.
33 Therfor disciplis seiden togidir, Whether ony man hath brouyt him mete to ete?
Učedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jísti?
34 Jhesus seith to hem, My mete is, that Y do the wille of hym that sente me, that Y perfourme the werk of hym.
Dí jim Ježíš: Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho.
35 Whether ye seien not, that yit foure monethis ben, and rype corn cometh? Lo! Y seie to you, lifte vp youre iyen, and se ye the feeldis, for now thei ben white to repe.
Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou, a žeň přijde. Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí vašich, a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni.
36 And he that repith takith hire, and gaderith fruyt in to euerlastynge lijf; that bothe he that sowith, and he that repith, haue ioye togidere. (aiōnios g166)
Kdož pak žne, odplatuť béře, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, spolu se radoval, i kdo žne. (aiōnios g166)
37 In this thing is the word trewe, for anothir is that sowith, and anothir that repith.
Nebo i v tom pravé jest slovo, žeť jiný jest, jenž rozsívá, a jiný, kterýž žne.
38 Y sente you to repe, that that ye `haue not trauelid; `othere men han trauelid, and ye han entrid `in to her trauels.
Jáť jsem vás poslal žíti, o čemž jste vy nepracovali. Jiníť jsou pracovali, a vy jste v jejich práce vešli.
39 And of that citee many Samaritans bileueden in hym, for the word of the womman, that bare witnessyng, That he seide to me alle thingis that Y haue don.
Z města pak toho mnozí z Samaritánů uvěřili v něho, pro řeč ženy, svědčící: Že mi pověděl všecko, což jsem činila.
40 Therfor whanne Samaritans camen to hym, thei preieden hym to dwelle there; and he dwelte there twey daies.
A když k němu přišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zůstal. I pobyl tu za dva dni.
41 And many mo bileueden for his word,
A mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho.
42 and seiden to the womman, That now not for thi speche we bileuen; for we han herd, and we witen, that this is verili the sauyour of the world.
A ženě té řekli: Že již ne pro tvé vypravování věříme; nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právě Spasitel světa, Kristus.
43 And aftir twei daies he wente out fro thennus, and wente in to Galilee.
Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee.
44 And he bar witnessyng, that a profete in his owne cuntre hath noon onour.
Nebo sám Ježíš byl svědectví vydal, že prorok v vlasti své v vážnosti není.
45 Therfor whanne he cam in to Galilee, men of Galilee resseyueden hym, whanne thei hadden seyn alle thingis that he hadde don in Jerusalem in the feeste dai; for also thei hadden comun to the feeste dai.
A když přišel do Galilee, přijali jej Galilejští, všecko viděvše, co činil v Jeruzalémě v svátek; nebo i oni byli přišli ke dni svátečnímu.
46 Therfor he cam eftsoone in to the Cane of Galile, where he made the watir wiyn. And `a litil kyng was, whos sone was sijk at Cafarnaum.
Tedy opět přišel Ježíš do Káně Galilejské, kdežto učinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl.
47 Whanne this hadde herd, that Jhesu schulde come fro Judee in to Galilee, he wente to hym, and preiede hym, that he schulde come doun, and heele his sone; for he bigan to die.
Ten uslyšev, že by Ježíš přišel z Judstva do Galilee, šel k němu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo počínal umírati.
48 Therfor Jhesus seide to him, But ye se tokenes and grete wondris, ye bileuen not.
I řekl k němu Ježíš: Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte.
49 The litil kyng seith to hym, Lord, come doun, bifor that my sone die.
Dí jemu ten královský služebník: Pane, pojď prve, nežli umře syn můj.
50 Jhesus seith to hym, Go, thi sone lyueth. The man bileuede to the word, that Jhesus seide to hym, and he wente.
Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvůj živ jest. I uvěřil člověk řeči, kterouž mluvil k němu Ježíš, a šel.
51 And now whanne he cam doun, the seruauntis camen ayens hym, and telden to hym, and seiden, That his sone lyuede.
Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali mu, řkouce: Syn tvůj živ jest.
52 And he axide of hem the our, in which he was amendid. And thei seiden to hym, For yistirdai in the seuenthe our the feuer lefte him.
Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice.
53 Therfor the fadir knewe, that thilke our it was, in which Jhesus seide to hym, Thi sone lyueth; and he bileuede, and al his hous.
Tedy poznal otec, že právě v tu hodinu to se stalo, v kterouž řekl byl jemu Ježíš: Syn tvůj živ jest. I uvěřil on i dům jeho všecken.
54 Jhesus dide eft this secounde tokene, whanne he cam fro Judee in to Galilee.
To opět druhý div učinil Ježíš, přišed z Judstva do Galilee.
