John 18
1 Whanne Jhesus hadde seid these thingis, he wente out with hise disciplis ouer the strond of Cedron, where was a yerd, in to which he entride, and hise disciplis.
To když pověděl Ježíš, vyšel s učedlníky svými přes potok Cedron, kdež byla zahrada; do kteréžto všel on i učedlníci jeho.
2 And Judas, that bitrayede hym, knew the place, for ofte Jhesus cam thidur with hise disciplis.
Věděl pak i Jidáš, zrádce jeho, to místo; nebo často chodíval tam Ježíš s učedlníky svými.
3 Therfor whanne Judas hadde takun a cumpany of knyytis, and mynystris of the bischopis and of the Fariseis, he cam thidur with lanternys, and brondis, and armeris.
Protož Jidáš pojav s sebou zástup, a od předních kněží a farizeů služebníky, přišel tam s lucernami a s pochodněmi a s zbrojí.
4 And so Jhesus witynge alle thingis that weren to come on hym, wente forth, and seide to hem, Whom seken ye?
Ježíš pak věda všecko, což přijíti mělo na něj, vyšed proti nim, řekl jim: Koho hledáte?
5 Thei answeriden to hym, Jhesu of Nazareth. Jhesus seith to hem, Y am. And Judas that bitraiede hym, stood with hem.
Odpověděli jemu: Ježíše Nazaretského. Řekl jim Ježíš: Jáť jsem. Stál pak s nimi i Jidáš, zrádce jeho.
6 And whanne he seide to hem, Y am, thei wenten abak, and fellen doun on the erthe.
A jakž řekl jim: Já jsem, postoupili nazpět, a padli na zem.
7 And eft he axide hem, Whom seken ye? And thei seiden, Jhesu of Nazareth.
I otázal se jich opět: Koho hledáte? A oni řekli: Ježíše Nazaretského.
8 He answeride to hem, Y seide to you, that Y am; therfor if ye seken me, suffre ye these to go awei.
Odpověděl Ježíš: Pověděl jsem vám, že já jsem. Poněvadž tedy mne hledáte, nechtež těchto, ať odejdou.
9 That the word which he seide schulde be fulfillid, For Y loste not ony of hem, whiche thou `hast youun to me.
Aby se naplnila řeč, kterouž byl pověděl: Že které jsi mi dal, neztratil jsem z nich žádného.
10 Therfor Symount Petre hadde a swerd, and drow it out, and smoot the seruaunt of the bischop, and kittide of his riyt eer. And the name of the seruaunt was Malcus.
Tedy Šimon Petr, maje meč, vytrhl jej a udeřil služebníka nejvyššího kněze a uťal mu ucho jeho pravé. A bylo jméno služebníka toho Malchus.
11 Therfor Jhesus seide to Petre, Putte thou thi swerd in to thi schethe; wolt thou not, that Y drynke the cuppe, that my fadir yaf to me?
I řekl Ježíš Petrovi: Schovej meč svůj do pošvy. Což nemám píti kalicha, kterýž mi dal Otec?
12 Therfor the cumpenye of knyytis, and the tribune, and the mynystris of the Jewis, token Jhesu, and bounden hym,
Tedy zástup a hejtman a služebníci Židovští jali Ježíše, a svázali jej.
13 and ledden hym first to Annas; for he was fadir of Caifas wijf, that was bischop of that yeer.
A vedli ho k Annášovi nejprve; nebo byl test Kaifášův, kterýž byl nejvyšším knězem toho léta.
14 And it was Caifas, that yaf counsel to the Jewis, that it spedith, that o man die for the puple.
Kaifáš pak byl ten, kterýž byl radu dal Židům, že by užitečné bylo, aby člověk jeden umřel za lid.
15 But Symount Petre suede Jhesu, and another disciple; and thilke disciple was knowun to the bischop. And he entride with Jhesu, in to the halle of the bischop;
Šel pak za Ježíšem Šimon Petr a jiný učedlník. A ten učedlník byl znám nejvyššímu knězi, i všel s Ježíšem do síně nejvyššího kněze.
16 but Petre stood at the dore with outforth. Therfor `the tother disciple, that was knowun to the bischop, wente out, and seide to the womman that kepte the dore, and brouyte in Petre.
Ale Petr stál u dveří vně. I vyšel ten druhý učedlník, kterýž byl znám nejvyššímu knězi, a promluvil s vrátnou, i uvedl tam Petra.
17 And the damysel, kepere of the dore, seide to Petre, Whether thou art also of this mannys disciplis? He seide, Y am not.
Tedy řekla Petrovi děvečka vrátná: Nejsi-liž i ty z učedlníků člověka toho? Řekl on: Nejsem.
18 And the seruantis and mynystris stooden at the coolis, for it was coold, and thei warmyden hem; and Petre was with hem, stondynge and warmynge hym.
Stáli pak tu služebníci a pacholci, kteříž oheň udělali, nebo zima bylo, i zhřívali se. A byl s nimi také i Petr, stoje tu a zhřívaje se.
19 And the bischop axide Jhesu of hise disciplis, and of his techyng.
Tedy nejvyšší kněz tázal se Ježíše o učedlnících jeho a o učení jeho.
20 Jhesus answerde to hym, Y haue spokun opynli to the world; Y tauyte euermore in the synagoge, and in the temple, whider alle the Jewis camen togidere, and in hiddlis Y spak no thing.
Odpověděl jemu Ježíš: Já zjevně mluvil jsem světu, já vždycky učíval jsem v škole a v chrámě, kdežto se odevšad Židé scházejí, a tajně jsem nic nemluvil,
21 What axist thou me? axe hem that herden, what Y haue spokun to hem; lo! thei witen, what thingis Y haue seid.
Co se mne ptáš? Ptej se těch, kteříž mne slýchali, co jsem jim mluvil. Aj, tiť vědí, co jsem já mluvil.
22 Whanne he hadde seid these thingis, oon of the mynystris stondynge niy, yaf a buffat to Jhesu, and seide, Answerist thou so to the bischop?
A když on to pověděl, jeden z služebníků, stoje tu, dal poliček Ježíšovi, řka: Tak-liž odpovídáš nejvyššímu knězi?
23 Jhesus answeride to hym, If Y haue spokun yuel, bere thou witnessyng of yuel; but if Y seide wel, whi smytist thou me?
Odpověděl mu Ježíš: Mluvil-li jsem zle, svědectví vydej o zlém; pakli dobře, proč mne tepeš?
24 And Annas sente hym boundun to Caifas, the bischop.
I poslal jej Annáš svázaného k Kaifášovi nejvyššímu knězi.
25 And Symount Petre stood, and warmyde him; and thei seiden to hym, Whether also thou art his disciple? He denyede, and seide, Y am not.
Stál pak Šimon Petr, a zhříval se. Tedy řekli jemu: Nejsi-liž i ty z učedlníků jeho? Zapřel on a řekl: Nejsem.
26 Oon of the bischops seruantis, cosyn of hym, whos eere Petre kitte of, seide, Say Y thee not in the yerd with hym?
Dí jemu jeden z služebníků nejvyššího kněze, příbuzný toho, kterémuž Petr uťal ucho: Zdaž jsem já tebe neviděl s ním v zahradě?
27 And Petre eftsoone denyede, and anoon the cok crew.
Tedy Petr opět zapřel. A hned kohout zazpíval.
28 Thanne thei ledden Jhesu to Cayfas, in to the moot halle; and it was eerli, and thei entriden not in to the moot halle, that thei schulden not be defoulid, but that thei schulden ete pask.
I vedli Ježíše od Kaifáše do radného domu, a bylo ráno. Oni pak nevešli do radného domu, aby se neposkvrnili, ale aby jedli beránka.
29 Therfor Pilat wente out with outforth to hem, and seide, What accusyng brynge ye ayens this man?
Tedy vyšel k nim Pilát ven a řekl: Jakou žalobu vedete proti člověku tomuto?
30 Thei answeriden, and seiden to hym, If this were not a mysdoere, we hadden not bitakun hym to thee.
Odpověděli a řekli jemu: Byť tento nebyl zločinec, nedali bychom ho tobě.
31 Thanne Pilat seith to hem, Take ye hym, and deme ye him, after youre lawe. And the Jewis seiden to hym, It is not leueful to vs to sle ony man;
I řekl jim Pilát: Vezměte vy jej, a podle Zákona vašeho suďte ho. I řekli mu Židé: Námť nesluší zabíti žádného.
32 that the word of Jhesu schulde be fulfillid, whiche he seide, signifiynge bi what deth he schulde die.
Aby se řeč Ježíšova naplnila, kterouž řekl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.
33 Therfor eftsoone Pilat entride in to the moot halle, and clepide Jhesu, and seide to hym, Art thou kyng of Jewis?
Tedy Pilát všel opět do radného domu, i povolal Ježíše a řekl jemu: Ty-li jsi Král Židovský?
34 Jhesus answerde, and seide to hym, Seist thou this thing of thi silf, ether othere han seid to thee of me?
Odpověděl Ježíš: Sám-li od sebe to pravíš, čili jiní tobě pověděli o mně?
35 Pilat answeride, Whether Y am a Jewe? Thi folc and bischops bitoken thee to me; what hast thou don?
Odpověděl Pilát: Zdaliž jsem já Žid? Národ tvůj a přední kněží dali mi tebe. Co jsi učinil?
36 Jhesus answeride, My kingdom is not of this world; if my kingdom were of this world, my mynystris schulden stryue, that Y schulde not be takun to the Jewis; but now my kingdom is not here.
Odpověděl Ježíš: Království mé není z tohoto světa. Byť z tohoto světa bylo království mé, služebníci moji bránili by mne, abych nebyl vydán Židům. Ale nyní mé království není odsud.
37 And so Pilat seide to hym, Thanne `thou art a king. Jhesus answeride, Thou seist, that Y am a king. To this thing Y am borun, and to this Y `am comun in to the world, to bere witnessing to treuthe. Eche that is of treuthe, herith my vois.
I řekl jemu Pilát: Tedy král jsi ty? Dí Ježíš: Ty pravíš, že já král jsem. Jáť jsem se k tomu narodil, a proto jsem na svět přišel, abych svědectví vydal pravdě. Každý, kdož jest z pravdy, slyší hlas můj.
38 Pilat seith to hym, What is treuthe? And whanne he hadde seid this thing, eft he wente out to the Jewis, and seide to hem, Y fynde no cause in hym.
Dí jemu Pilát: Co jest pravda? A když to řekl, opět vyšel k Židům, a dí jim: Já na něm žádné viny nenalézám.
39 But it is a custom to you, that Y delyuere oon to you in pask; therfor wole ye that Y delyuere to you the kyng of Jewis?
Ale jest obyčej váš, abych vám propustil jednoho vězně na velikunoc. Chcete-liž tedy, ať vám propustím Krále Židovského?
40 Alle crieden eftsoone, and seiden, Not this, but Baraban. And Barabas was a theef.
I zkřikli opět všickni, řkouce: Ne toho, ale Barabbáše. Byl pak Barabbáš lotr.
