Job 7
1 Knyythod is lijf of man on erthe, and his daies ben as the daies of an hired man.
Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
2 As an hert desireth schadowe, and as an hirede man abideth the ende of his werk;
Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
3 so and Y hadde voide monethis, and Y noumbrede trauailous niytes to me.
Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
4 If Y schal slepe, Y schal seie, Whanne schal Y rise? and eft Y schal abide the euentid, and Y schal be fillid with sorewis `til to derknessis.
Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A brzo-li pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
5 Mi fleisch is clothid with rot, and filthis of dust; my skyn driede vp, and is drawun togidere.
Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
6 My daies passiden swiftliere thanne a web is kit doun `of a webstere; and tho daies ben wastid with outen ony hope.
Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
7 God, haue thou mynde, for my lijf is wynde, and myn iye schal not turne ayen, that it se goodis.
Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
8 Nethir the siyt of man schal biholde me; but thin iyen ben in me, and Y schal not `be in deedli lijf.
Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, (Sheol h7585)
10 nether schal turne ayen more in to his hows, and his place schal no more knowe hym.
Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
11 Wherfor and Y schal not spare my mouth; Y schal speke in the tribulacioun of my spirit, Y schal talke togidere with the bitternesse of my soule.
Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
12 Whether Y am the see, ethir a whal, for thou hast cumpassid me with prisoun?
Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
13 If Y seie, My bed schal coumfort me, and Y schal be releeuyd, spekynge with me in my bed;
Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
14 thou schalt make me aferd bi dremys, and thou schalt schake me with `orrour, ethir hidousnesse, `bi siytis.
Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
15 Wherfor my soule `chees hangyng, and my boonys cheesiden deth.
Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
16 `Y dispeiride, now Y schal no more lyue; Lord, spare thou me, for my daies ben nouyt.
Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
17 What is a man, for thou `magnifiest hym? ether what settist thou thin herte toward hym?
Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
18 Thou visitist hym eerly, and sudeynli thou preuest hym.
A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
19 Hou long sparist thou not me, nether suffrist me, that Y swolowe my spotele?
Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
20 Y haue synned; A! thou kepere of men, what schal Y do to thee? Whi hast thou set me contrarie to thee, and Y am maad greuouse to my silf?
Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
21 Whi doist thou not awei my sinne, and whi takist thou not awei my wickidnesse? Lo! now Y schal slepe in dust, and if thou sekist me eerli, Y schal not abide.
Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
