Ecclesiastes 3
1 Alle thingis han tyme, and alle thingis vndur sunne passen bi her spaces.
Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
2 Tyme of birthe, and time of diyng; tyme to plaunte, and tyme to drawe vp that that is plauntid.
Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
3 Tyme to sle, and tyme to make hool; tyme to distrie, and tyme to bilde.
Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
4 Tyme to wepe, and tyme to leiye; tyme to biweile, and tyme to daunse.
Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
5 Tyme to scatere stoonys, and tyme to gadere togidere; tyme to colle, and tyme to be fer fro collyngis.
Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
6 Tyme to wynne, and tyme to leese; tyme to kepe, and tyme to caste awei.
Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
7 Tyme to kitte, and tyme to sewe togidere; tyme to be stille, and tyme to speke.
Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
8 Tyme of loue, and tyme of hatrede; tyme of batel, and tyme of pees.
Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
9 What hath a man more of his trauel?
Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
10 I siy the turment, which God yaf to the sones of men, that thei be occupied therynne.
Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
11 God made alle thingis good in her tyme, and yaf the world to disputyng of hem, that a man fynde not the werk which God hath wrouyt fro the bigynnyng `til in to the ende.
Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
12 And Y knew that no thing was betere `to a man, `no but to be glad, and to do good werkis in his lijf.
Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
13 For whi ech man that etith and drinkith, and seeth good of his trauel; this is the yifte of God.
Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
14 I haue lerned that alle werkis, whiche God made, lasten stidfastli `til in to with outen ende; we moun not adde ony thing to tho, nether take awei fro tho thingis, whiche God made, that he be dred.
Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
15 That thing that is maad, dwellith perfitli; tho thingis that schulen come, weren bifore; and God restorith that, that is goon.
To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
16 I siy vndur sunne vnfeithfulnesse in the place of doom; and wickidnesse in the place of riytfulnesse.
Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
17 And Y seide in myn herte, The Lord schal deme a iust man, and an vnfeithful man; and the tyme of ech thing schal be thanne.
I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
18 I seide in myn herte of the sones of men, that God schulde preue hem, and schewe that thei ben lijk vnresonable beestis.
Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
19 Therfor oon is the perisching of man and of beestis, and euene condicioun is of euer eithir; as a man dieth, `so and tho beestis dien; alle beestis brethen in lijk maner, and a man hath no thing more than a beeste.
Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
20 Alle thingis ben suget to vanyte, and alle thingis goen to o place; tho ben maad of erthe, and tho turnen ayen togidere in to erthe.
Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
21 Who knowith, if the spirit of the sones of Adam stieth vpward, and if the spirit of beestis goith dounward?
Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
22 And Y perseyuede that no thing is betere, than that a man be glad in his werk, and that this be his part; for who schal brynge hym, that he knowe thingis that schulen come after hym?
Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
