Acts 26
1 And Agrippa seide to Poul, It is suffrid to thee, to speke for thi silf. Thanne Poul helde forth the hoond, and bigan to yelde resoun.
Potom Agrippa řekl Pavlovi: Dopouštíť se, abys sám za sebe promluvil. Tedy Pavel vztáh ruku, mluvil:
2 Of alle thingis, in whiche Y am accusid of the Jewis, thou king Agrippa, Y gesse me blessid at thee, whanne Y schal defende me this dai;
Na všecky ty věci, z kterýchž mne viní Židé, králi Agrippo, za šťastného se počítám, že dnes před tebou odpovídati mám,
3 moost for thou knowist alle thingis that ben among Jewis, customes and questiouns. For which thing, Y biseche, here me pacientli.
A zvláště proto, poněvadž jsi ty povědom všech těch, kteříž u Židů jsou, obyčejů a otázek. Protož prosím tebe, vyslyšiž mne trpělivě.
4 For alle Jewis that bifor knewen me fro the bigynnyng, knewen my lijf fro yongthe; that fro the bigynnyng was in my folc in Jerusalem,
O životu mém hned od mladosti mé, jaký byl od počátku v národu mém v Jeruzalémě, vědí všickni Židé,
5 if thei wolen bere witnessing, that bi the moost certeyn sect of oure religioun, Y lyuede a Farisee.
Měvše mne prve zdávna v dobré známosti, (kdyby chtěli svědectví vydati, ) kterak vedle nejjistší sekty v našem náboženství byl jsem živ farizeus.
6 And now for the hope of repromyssioun, that is maad to oure fadris of God, Y stonde suget in dom;
A nyní pro naději toho zaslíbení, kteréž se stalo otcům našim od Boha, teď stojím, soudu jsa poddán,
7 in which hope oure twelue lynagis seruynge niyt and dai hopen to come; of which hope, sir king, Y am accusid of the Jewis.
K kterémužto zaslíbení dvanáctero pokolení naše, sloužíce Bohu ustavičně dnem i nocí, naději má, že přijde; pro kteroužto naději žalují na mne Židé, ó králi Agrippo.
8 What vnbileueful thing is demed at you, if God reisith deed men?
A tak-liž se to od vás za nepodobné k víře soudí, že Bůh křísí mrtvé?
9 And sotheli Y gesside, that Y ouyte do many contrarie thingis ayens the name of Jhesu Nazarene.
Ačť i mně se zdálo, že by mi náležité bylo, proti jménu Ježíše Nazaretského mnoho odporného činiti,
10 Which thing also Y dide in Jerusalem, and Y encloside manye of the seyntis in prisoun, whanne Y hadde take powere of the princis of preestis. And whanne thei weren slayn, Y brouyte the sentence.
Jakož jsem i činil v Jeruzalémě, a mnohé z svatých já jsem do žalářů dával, vzav moc od předních kněží. A když měli mordováni býti, já jsem pomáhal ortele vynášeti.
11 And bi alle synagogis ofte Y punyschide hem, and constreynede to blasfeme; and more Y wex wood ayens hem, and pursuede in to alien citees.
A po všech školách často trápě je, přinucoval jsem, aby se rouhali; a náramně rozlítiv se na ně, protivil jsem se jim, až i do jiných měst na to jsem jezdil.
12 In whiche, the while Y wente to Damask, with power and suffring of princis of preestis,
A v tom, když jsem šel do Damašku, s mocí a s poručením předních kněží,
13 at myddai, in the weie Y say, sir king, that fro heuene liyt schynede aboute me, passing the schynyng of the sunne, and aboute hem that weren togidir with me.
O poledni na cestě, ó králi, uzřel jsem, ano světlo s nebe, jasnější nad blesk slunečný, obklíčilo mne, i ty, kteříž se mnou šli.
14 And whanne we alle hadden falle doun in to the erthe, Y herde a vois seiynge to me in Ebrew tunge, Saul, Saul, what pursuest thou me? it is hard to thee, to kicke ayens the pricke.
A když jsme my všickni na zem padli, slyšel jsem hlas mluvící ke mně a řkoucí Židovským jazykem: Saule, Saule, proč mi se protivíš? Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati.
15 And Y seide, Who art thou, Lord? And the Lord seide, Y am Jhesus, whom thou pursuest.
A já řekl: I kdo jsi, Pane? A on řekl: Já jsem Ježíš, kterémuž ty se protivíš.
16 But rise vp, and stoond on thi feet. For whi to this thing Y apperide to thee, that Y ordeyne thee mynystre and witnesse of tho thingis that thou hast seyn, and of tho in whiche Y schal schewe to thee.
Ale vstaň a stůj na nohách svých; nebo protoť jsem se tobě ukázal, ať bych tebe učinil služebníkem a svědkem i těch věcí, kteréž jsi viděl, i těch, v kterýchžto ukazovati se budu tobě,
17 And Y schal delyuere thee fro puplis and folkis, to whiche now Y sende thee,
Vysvobozuje tebe z lidu tohoto, i z pohanů, k nimž tě nyní posílám,
18 to opene the iyen of hem, that thei ben conuertid fro derknesse to liyt, and fro power of Sathnas to God, that thei take remyssioun of synnes, and part among seyntis, bi feith that is in me.
Otvírati oči jejich, aby se obrátili od temností k světlu a z moci ďábelské k Bohu, aby tak hříchů odpuštění a díl s posvěcenými vzali skrze víru, kteráž jest ve mne.
19 Wherfor, sir kyng Agrippa, Y was not vnbileueful to the heuenli visioun;
A protož, ó králi Agrippo, nebyl jsem nevěřící nebeskému vidění.
20 but Y tolde to hem that been at Damask first, and at Jerusalem, and bi al the cuntre of Judee, and to hethene men, that thei schulden do penaunce, and be conuertid to God, and do worthi werkis of penaunce.
Ale hned nejprv těm, kteříž jsou v Damašku a v Jeruzalémě, i po vší krajině Judské, potom i pohanům zvěstoval jsem evangelium, aby pokání činili a obrátili se k Bohu, skutky hodné pokání činíce.
21 For this cause Jewis token me, whanne Y was in the temple, to sle me.
A pro tu příčinu Židé javše mne v chrámě, pokoušeli se rukama svýma zamordovati.
22 But Y was holpun bi the helpe of God in to this dai, and stonde, witnessinge to lesse and to more. And Y seye no thing ellis than whiche thingis the prophetis and Moises spaken that schulen come,
Ale s pomocí Boží ještě až do dnešního dne stojím, vydávaje svědectví i malému i velikému, nic jiného nevypravuje, než to, což jsou Proroci a Mojžíš zvěstovali, že se mělo státi:
23 if Crist is to suffre, if he is the firste of the ayenrising of deed men, that schal schewe liyt to the puple and to hethene men.
Totiž, že měl Kristus trpěti, a z mrtvých vstana první, zvěstovati světlo lidu tomuto i pohanům.
24 Whanne he spak these thingis, and yeldide resoun, Festus seide with greet vois, Poul, thou maddist; many lettris turnen thee to woodnesse.
To když od sebe promluvil Pavel, Festus hlasem velikým řekl: Blázníš, Pavle. Mnohé tvé umění k bláznovství tebe přivodí.
25 And Poul seide, Y madde not, thou beste Festus, but Y speke out the wordis of treuthe and of sobernesse.
On pak řekl: Nebláznímť, výborný Feste, ale slova pravdy a středmosti mluvím.
26 For also the king, to whom Y speke stidfastli, woot of these thingis; for Y deme, that no thing of these is hid fro hym; for nether in a cornere was ouyt of these thingis don.
Víť zajisté o těch věcech král, před kterýmž směle a svobodně mluvím; nebo mám za to, žeť ho nic z těchto věcí tajno není, poněvadž se toto nedálo pokoutně.
27 Bileuest thou, king Agrippa, `to prophetis? Y woot that thou bileuest.
Věříš-li, králi Agrippo, Prorokům? Vím, že věříš.
28 And Agrippa seide to Poul, In litil thing thou counseilist me to be maad a cristen man.
Tedy Agrippa řekl Pavlovi: Téměř bys mne k tomu naklonil, abych byl křesťanem.
29 And Poul seide, Y desire anentis God, bothe in litil and in greet, not oneli thee, but alle these that heren to dai, to be maad sich as Y am, outakun these boondis.
A Pavel řekl: Žádalť bych od Boha, abyste i poněkud i z cela, netoliko ty, ale všickni, kteříž slyší mne dnes, byli takoví, jakýž já jsem, kromě okovů těchto.
30 And the kyng roos vp, and the president, and Beronyce, and thei that saten niy to hem.
A když to Pavel promluvil, vstal král, i vladař a Bernice, i ti, kteříž s nimi seděli.
31 And whanne thei wenten awei, thei spaken togider, and seiden, That this man hath not don ony thing worthi deth, nether boondis.
A odšedše na stranu, mluvili spolu, řkouce: Nic hodného smrti neb vězení nečiní člověk tento.
32 And Agrippa seide to Festus, This man miyt be delyuerid, if he hadde not appelid to the emperour.
Agrippa pak Festovi řekl: Mohl propuštěn býti člověk tento, kdyby se byl neodvolal k císaři.
