Romans 9
1 I say the truth in Christ, I lye not, (my conscience bearing me witness in the holy Ghost, )
Pravduť pravím v Kristu, a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
2 that I have great grief and continual sorrow in my heart:
Žeť mám veliký zámutek, a ustavičnou bolest v srdci svém.
3 for I could wish that I myself were made a curse after the manner of Christ, for my brethren, my kindred according to the flesh;
Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, příbuzných svých podlé těla.
4 who are Israelites, whose is the adoption, and the glory, and the covenants, and the giving of the law, and the form of divine worship, and the promises:
Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení.
5 whose are the fathers, and of whom, as to the flesh, Christ came, who is over all God blessed for ever. Amen. (aiōn g165)
Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž jest Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. (aiōn g165)
6 Not that the word of God hath failed. For they are not all Israel, who are descended from Israel.
A však nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
7 Nor because they are the seed of Abraham, are they all children of promise: but "in Isaac shall thy seed be called."
Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
8 That is, not the children of the flesh are the children of God, but the children of the promise are accounted for the seed.
To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě.
9 For this is the word of the promise, "According to this time will I come, and Sarah shall have a son:"
Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
10 and not to her only; but Rebecca also being with child by our father Isaac,
A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho.
11 (when the children were not yet born, nor had done either good or evil, that the purpose of God according to his choice might abide, not on account of works, but of Him that calleth, ) it was said to her, the elder shall serve the younger:
Nebo ještě před narozením, a prvé než co dobrého neb zlého učinili, aby uložení Boží, kteréž jest podlé vyvolení, ne z skutků, ale z toho, kterýž povolává, pevné bylo,
12 as it is written,
Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
13 "I loved Jacob and I hated Esau."
Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
14 What shall we say then? Is there injustice in God?
I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
15 God forbid! For He saith to Moses, "I will have mercy on whom I will have mercy, and I will have compassion on whom I will have compassion."
Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.
16 So then it is not of him that willeth, nor of him that runneth, but of God that sheweth mercy.
A tak tedy není na tom, kdož chce, ani na tom, kdož běží, ale na Bohu, kterýž se smilovává.
17 And the scripture saith unto Pharaoh, for this very purpose have I raised thee up, that I may shew forth my power in thee, and that my name may be declared through all the earth.
Nebo dí písmo Faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou, a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
18 So then He hath mercy on whom He pleaseth, and whom He will, He hardeneth.
A tak tedy, nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
19 Thou wilt say then, Why doth he yet blame us? who hath resisted his will?
Ale díš mi: I proč se pak hněvá? nebo vůli jeho kdo odepřel?
20 Nay but, O man, who art thou, that disputest against God? Shall the thing formed say to him that formed it, Why didst thou make me thus?
Nýbrž, ó člověče, kdo jsi ty, že odmlouváš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
21 Hath not the potter power over the clay, out of the same mass to make one vessel to honor and another to dishonor?
Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti, a jinou ku potupě?
22 And what if God, though resolved to shew his displeasure at last, and to make known his power, yet bore with much long-suffering the vessels of wrath fitted to destruction?
Což pak, že Bůh, chtěje ukázati hněv, a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí,
23 and that He might make known the riches of his glory in the vessels of mercy, which He hath prepared for glory?
A známé učiniti bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě?
24 whom He hath also called, even us, not only of the Jews, but also of the Gentiles.
Kterýchž i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
25 As He saith also in Hosea, I will call them my people, who were not my people, and her beloved, who was not beloved.
Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid svůj lidem svým, a nemilou milou.
26 And in the place where it was said to them, Ye are not my people, there shall they be called the children of the living God.
A staneť se, že místo toho, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
27 And Esaias crieth out concerning Israel, Though the number of the children of Israel be as the sand of the sea, only a remnant shall be saved.
Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové spaseni budou.
28 For in finishing the account and cutting it short in righteousness, the Lord will make a short work upon the earth.
Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
29 And as Esaias said before, "Except the Lord of hosts had left us a seed, we had been as Sodom, and we had been made like unto Gomorrah."
A jakož prvé pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
30 What shall we say then? that the Gentiles, who sought not after righteousness, have attained to righteousness, even the righteousness which is by faith;
Což tedy díme? I to, že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
31 but Israel, who followed after the law of righteousness, hath not attained to the law of righteousness: why?
Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
32 because they sought it not by faith, but by the works of the law, for they stumbled at that stumbling-stone;
Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
33 as it is written, "Behold I lay in Sion a stone of stumbling and a rock of offence:" and again, "Whosoever believeth on Him shall not be ashamed."
Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
