Hebrews 12
1 Having therefore so great a cloud of witnesses surrounding us, let us lay aside every incumbrance, and the sin that easily besets us, and run with patience the race that is set before us,
Protož i my, takový oblak svědků vůkol majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého nám boje,
2 looking unto Jesus the leader and finisher of our faith; who for the joy that was set before Him endured the cross, despising the shame, and is set down at the right hand of the throne of God.
Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.
3 Wherefore consider Him who endured such contradiction of sinners against Himself, that ye may not give out, fainting in your minds:
A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce.
4 for ye have not resisted unto blood in striving against sin.
Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce.
5 Have ye forgotten the exhortation, which speaketh to you as to sons, saying, "My son, despise not the chastening of the Lord, nor saint when rebuked by Him?
A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví: Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš?
6 for whom the Lord loveth He chasteneth, and scourgeth every son whom He receiveth."
Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá.
7 If ye endure chastening, God treateth you as sons; for what son is there, whom the father doth not chastise?
Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jakožto synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?
8 But if ye be without chastisement, of which all are partakers, then are ye bastards and not sons.
Pakli jste bez kázně, kteréžto všickni synové účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové.
9 Now if we had fathers of our flesh, who corrected us, and we gave them reverence; shall we not much more be in subjection to the Father of spirits, and live?
Ano tělesné otce naše měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli?
10 For they indeed corrected us for a while, as seemed good to them; but He for our profit, that we may be partakers of his holiness.
A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.
11 Now no chastening seems for the present to be matter of joy but of grief: and yet afterwards it yieldeth the peaceable fruit of righteousness to those that are exercised thereby.
Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli.
12 Lift up therefore the hands that hang down, and strengthen the feeble knees.
Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte,
13 And make strait paths for your feet, that what is lame may not be turned out of the way, but rather be healed.
A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo.
14 Follow peace with all men; and holiness, without which none shall see the Lord:
Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána,
15 looking to it, least there be any one falling short of the grace of God, least any root of bitterness springing up should be troublesome, and by it many be defiled:
Prohlédajíce k tomu bedlivě, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí;
16 least there be any fornicator, or profane person, as Esau, who for one repast gave away his birthright.
Aby někdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýžto za jednu krmi prodal prvorozenství své.
17 For ye know that, when he would afterwards have inherited the blessing, he was rejected: for he found no room for repentance, though he sought it earnestly even with tears.
Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ač ho koli s pláčem hledal.
18 Ye are not come to a tangible mountain, and burning fire, and a thick cloud, and darkness, and tempest,
Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři,
19 and the sound of a trumpet, and the voice of words, which they that heard, intreated that the word might not any more be thus delivered to them:
A zvuku trouby a k hlasu slov, kterýžto hlas kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno.
20 (for they could not bear the strict command, if so much as a beast touch the mountain, it shall be stoned, or shot through with a dart;
(Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: A kdyby se i hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno.
21 and so terrible was the appearance that Moses said, I exceedingly fear and tremble: )
A tak hrozné bylo to, což viděli, že i Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až se třesu.)
22 but ye are come to mount Sion, and to the city of the living God, the heavenly Jerusalem, and to myriads of angels,
Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů,
23 to the general assembly and church of the first-born who are written in heaven, and to God the judge of all, and to the spirits of the just made perfect,
K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých,
24 and to Jesus the mediator of the new covenant, and to the blood of sprinkling, that speaketh better things than Abel.
A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící nežli Abelova.
25 See that ye reject not Him that speaketh; for if they escaped not, who rejected him that gave forth divine oracles on earth, much less shall we, if we turn away from Him that speaketh from heaven:
Viztež, abyste neodpírali mluvícím. Nebo poněvadž onino neušli pomsty, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe mluví k nám, pohrdneme?
26 whose voice then shook the earth; but now He hath promised, saying, "Yet once more I shake not only the earth, but also the heaven."
Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propověděl, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.
27 Now this expression "yet once more" signifieth the removing of the things that are shaken, as of things which had been appointed only for a season, that those which cannot be shaken may remain.
A to, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto rukama učiněných, aby zůstávaly ty, jenž jsou nepohnutelné.
28 Wherefore since we receive a kingdom that cannot be shaken, let us have grace whereby we may serve God acceptably with reverence and holy fear:
Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí.
29 for our God is a consuming fire.
Neboť Bůh náš jest oheň spalující.
