Job 16
1 Then Job answered,
A odpovídaje Job, řekl:
2 “I have heard many such things. You are all miserable comforters!
Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
3 Shall vain words have an end? Or what provokes you that you answer?
Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
4 I also could speak as you do. If your soul were in my soul’s place, I could join words together against you, and shake my head at you,
Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
5 but I would strengthen you with my mouth. The solace of my lips would relieve you.
Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
6 “Though I speak, my grief is not subsided. Though I forbear, what am I eased?
Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
7 But now, God, you have surely worn me out. You have made all my company desolate.
Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
8 You have shriveled me up. This is a witness against me. My leanness rises up against me. It testifies to my face.
A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9 He has torn me in his wrath and persecuted me. He has gnashed on me with his teeth. My adversary sharpens his eyes on me.
Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10 They have gaped on me with their mouth. They have struck me on the cheek reproachfully. They gather themselves together against me.
Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
11 God delivers me to the ungodly, and casts me into the hands of the wicked.
Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12 I was at ease, and he broke me apart. Yes, he has taken me by the neck, and dashed me to pieces. He has also set me up for his target.
Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13 His archers surround me. He splits my kidneys apart, and does not spare. He pours out my bile on the ground.
Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
14 He breaks me with breach on breach. He runs at me like a giant.
Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
15 I have sewed sackcloth on my skin, and have thrust my horn in the dust.
Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
16 My face is red with weeping. Deep darkness is on my eyelids,
Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
17 although there is no violence in my hands, and my prayer is pure.
Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
18 “Earth, don’t cover my blood. Let my cry have no place to rest.
Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
19 Even now, behold, my witness is in heaven. He who vouches for me is on high.
Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
20 My friends scoff at me. My eyes pour out tears to God,
Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
21 that he would maintain the right of a man with God, of a son of man with his neighbor!
Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
22 For when a few years have come, I will go the way of no return.
Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
