Job 10
1 “My soul is weary of my life. I will give free course to my complaint. I will speak in the bitterness of my soul.
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2 I will tell God, ‘Do not condemn me. Show me why you contend with me.
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3 Is it good to you that you should oppress, that you should despise the work of your hands, and smile on the counsel of the wicked?
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4 Do you have eyes of flesh? Or do you see as man sees?
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5 Are your days as the days of mortals, or your years as man’s years,
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6 that you inquire after my iniquity, and search after my sin?
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7 Although you know that I am not wicked, there is no one who can deliver out of your hand.
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8 “‘Your hands have framed me and fashioned me altogether, yet you destroy me.
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9 Remember, I beg you, that you have fashioned me as clay. Will you bring me into dust again?
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10 Haven’t you poured me out like milk, and curdled me like cheese?
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11 You have clothed me with skin and flesh, and knit me together with bones and sinews.
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12 You have granted me life and loving kindness. Your visitation has preserved my spirit.
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13 Yet you hid these things in your heart. I know that this is with you:
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14 if I sin, then you mark me. You will not acquit me from my iniquity.
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15 If I am wicked, woe to me. If I am righteous, I still will not lift up my head, being filled with disgrace, and conscious of my affliction.
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16 If my head is held high, you hunt me like a lion. Again you show yourself powerful to me.
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17 You renew your witnesses against me, and increase your indignation on me. Changes and warfare are with me.
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18 “‘Why, then, have you brought me out of the womb? I wish I had given up the spirit, and no eye had seen me.
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19 I should have been as though I had not been. I should have been carried from the womb to the grave.
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20 Aren’t my days few? Stop! Leave me alone, that I may find a little comfort,
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21 before I go where I will not return from, to the land of darkness and of the shadow of death;
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22 the land dark as midnight, of the shadow of death, without any order, where the light is as midnight.’”
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
