< 1 Peter 2 >
1 Putting away therefore all wickedness, all deceit, hypocrisies, envies, and all evil speaking,
Protož složíce všelikou zlost, a všelikou lest, a pokrytství, a závist, i všecka utrhání,
2 as newborn babies, long for the pure spiritual milk, that with it you may grow,
Jakožto nyní zrozená nemluvňátka, mléka beze lsti, Božího slova žádostivi buďte, abyste jím rostli,
3 if indeed you have tasted that the Lord is gracious.
Jestliže však okusili jste, kterak dobrotivý jest Pán.
4 Come to him, a living stone, rejected indeed by men, but chosen by God, precious.
K kterémuž přistupujíce k kameni živému, od lidí zajisté zavrženému, ale od Boha vyvolenému a drahému,
5 You also as living stones are built up as a spiritual house, to be a holy priesthood, to offer up spiritual sacrifices, acceptable to God through Jesus Christ.
I vy, jako kamení živé, vzdělávejte se v dům duchovní, kněžstvo svaté, k obětování duchovních obětí, vzácných Bohu skrze Jezukrista.
6 Because it is contained in Scripture, “Behold, I lay in Zion a chief cornerstone, chosen and precious. He who believes in him will not be disappointed.”
A protož praví písmo: Aj, zakládámť na Sionu kámen úhelný, vybraný, drahý, v kterýž kdokoli věří, nikoli nebude zahanben.
7 For you who believe therefore is the honor, but for those who are disobedient, “The stone which the builders rejected has become the chief cornerstone,”
Vám tedy věřícím jest poctivost, ale nepovolným kámen, kterýž zavrhli stavitelé, tenť jest učiněn v hlavu úhelní, a kámen úrazu, a skála pohoršení,
8 and, “a stumbling stone and a rock of offense.” For they stumble at the word, being disobedient, to which also they were appointed.
Těm, kteříž se urážejí na slovu, nepovolní jsouce, k čemuž i odloženi jsou.
9 But you are a chosen race, a royal priesthood, a holy nation, a people for God’s own possession, that you may proclaim the excellence of him who called you out of darkness into his marvelous light.
Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své.
10 In the past, you were not a people, but now are God’s people, who had not obtained mercy, but now have obtained mercy.
Kteříž jste někdy ani lidem nebyli, nyní pak jste lid Boží; kteříž jste někdy byli nedošli milosrdenství, nyní pak jste došli milosrdenství.
11 Beloved, I beg you as foreigners and pilgrims to abstain from fleshly lusts which war against the soul,
Nejmilejší, prosímť vás, abyste jakožto příchozí a pohostinní zdržovali se od tělesných žádostí, kteréž rytěřují proti duši,
12 having good behavior among the nations, so in that of which they speak against you as evildoers, they may see your good works and glorify God in the day of visitation.
Obcování své mezi pohany majíce dobré, aby místo toho, kdež utrhají vám jako zločincům, dobré skutky vaše spatřujíce, velebili Boha v den navštívení.
13 Therefore subject yourselves to every ordinance of man for the Lord’s sake: whether to the king, as supreme,
Poddáni tedy buďte všelikému lidskému zřízení pro Pána, buďto králi, jako nejvyššímu,
14 or to governors, as sent by him for vengeance on evildoers and for praise to those who do well.
Buďto vládařům, jako od něho poslaným, ku pomstě zle činících, a k chvále dobře činících.
15 For this is the will of God, that by well-doing you should put to silence the ignorance of foolish men.
Nebo tak jest vůle Boží, abyste dobře činíce, zacpali ústa nemoudrých a neumělých lidí.
16 Live as free people, yet not using your freedom for a cloak of wickedness, but as bondservants of God.
Buďtež jako svobodní, však ne jako zástěru majíce své zlosti svobodu, ale jakožto služebníci Boží.
17 Honor all men. Love the brotherhood. Fear God. Honor the king.
Všecky ctěte, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále v poctivosti mějte.
18 Servants, be in subjection to your masters with all respect, not only to the good and gentle, but also to the wicked.
Služebníci poddáni buďte ve vší bázni pánům, netoliko dobrým a mírným, ale i zlým.
19 For it is commendable if someone endures pain, suffering unjustly, because of conscience toward God.
Nebo toť jest milé, jestliže kdo pro svědomí Boží snáší zámutky, trpě bez viny.
20 For what glory is it if, when you sin, you patiently endure beating? But if when you do well, you patiently endure suffering, this is commendable with God.
Nebo jaká jest chvála, byste pak i snášeli pohlavkování, hřešíce? Ale jestliže dobře činíce, a bez viny trpíce, snášíte, toť jest milé před Bohem.
21 For you were called to this, because Christ also suffered for us, leaving you an example, that you should follow his steps,
Nebo i k tomu povoláni jste, jako i Kristus trpěl za nás, nám pozůstaviv příklad, abyste následovali šlepějí jeho.
22 who didn’t sin, “neither was deceit found in his mouth.”
Kterýž hříchu neučinil, aniž jest lest nalezena v ústech jeho.
23 When he was cursed, he didn’t curse back. When he suffered, he didn’t threaten, but committed himself to him who judges righteously.
Kterýžto, když mu zlořečili, nezlořečil zase; trpěv, nehrozil, ale poroučel tomu, kterýž spravedlivě soudí.
24 He himself bore our sins in his body on the tree, that we, having died to sins, might live to righteousness. You were healed by his wounds.
Kterýžto hříchy naše na svém těle sám vnesl na dřevo, abychom hříchům zemrouce, spravedlnosti živi byli, jehož zsinalostí uzdraveni jste.
25 For you were going astray like sheep; but now you have returned to the Shepherd and Overseer of your souls.
Nebo jste byli jako ovce bloudící, ale nyní obráceni jste ku pastýři a biskupu duší svých.