Job 32
1 So these three men ceased to answer Job, because he was righteous in his own eyes.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 Then the wrath of Elihu the son of Barachel, the Buzite, of the family of Ram, was kindled against Job. His wrath was kindled because he justified himself rather than God.
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 Also his wrath was kindled against his three friends, because they had found no answer, and yet had condemned Job.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 Now Elihu had waited to speak to Job, because they were older than he.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 When Elihu saw that there was no answer in the mouth of these three men, his wrath was kindled.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 Elihu the son of Barachel the Buzite answered, “I am young, and you are very old. Therefore I held back, and didn’t dare show you my opinion.
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 I said, ‘Days should speak, and multitude of years should teach wisdom.’
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 But there is a spirit in man, and the Spirit of the Almighty gives them understanding.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 It is not the great who are wise, nor the aged who understand justice.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 Therefore I said, ‘Listen to me; I also will show my opinion.’
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 “Behold, I waited for your words, and I listened for your reasoning, while you searched out what to say.
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 Yes, I gave you my full attention, but there was no one who convinced Job, or who answered his words, among you.
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 Beware lest you say, ‘We have found wisdom. God may refute him, not man;’
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 for he has not directed his words against me; neither will I answer him with your speeches.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 “They are amazed. They answer no more. They don’t have a word to say.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 Shall I wait, because they don’t speak, because they stand still, and answer no more?
Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 I also will answer my part, and I also will show my opinion.
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 For I am full of words. The spirit within me constrains me.
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Behold, my breast is as wine which has no vent; like new wineskins it is ready to burst.
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 I will speak, that I may be refreshed. I will open my lips and answer.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 Please don’t let me respect any man’s person, neither will I give flattering titles to any man.
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 For I don’t know how to give flattering titles, or else my Maker would soon take me away.
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
