Job 3
1 After this Job opened his mouth, and cursed the day of his birth.
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 Job answered:
Nebo mluvě Job, řekl:
3 “Let the day perish in which I was born, the night which said, ‘There is a boy conceived.’
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 Let that day be darkness. Don’t let God from above seek for it, neither let the light shine on it.
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Let darkness and the shadow of death claim it for their own. Let a cloud dwell on it. Let all that makes the day black terrify it.
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 As for that night, let thick darkness seize on it. Let it not rejoice among the days of the year. Let it not come into the number of the months.
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 Behold, let that night be barren. Let no joyful voice come therein.
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Let them curse it who curse the day, who are ready to rouse up leviathan.
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Let the stars of its twilight be dark. Let it look for light, but have none, neither let it see the eyelids of the morning,
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 because it didn’t shut up the doors of my mother’s womb, nor did it hide trouble from my eyes.
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 “Why didn’t I die from the womb? Why didn’t I give up the spirit when my mother bore me?
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 Why did the knees receive me? Or why the breast, that I should nurse?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 For now I should have lain down and been quiet. I should have slept, then I would have been at rest,
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 with kings and counselors of the earth, who built up waste places for themselves;
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 or with princes who had gold, who filled their houses with silver;
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 or as a hidden untimely birth I had not been, as infants who never saw light.
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 There the wicked cease from troubling. There the weary are at rest.
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 There the prisoners are at ease together. They don’t hear the voice of the taskmaster.
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 The small and the great are there. The servant is free from his master.
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 “Why is light given to him who is in misery, life to the bitter in soul,
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 who long for death, but it doesn’t come; and dig for it more than for hidden treasures,
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 who rejoice exceedingly, and are glad, when they can find the grave?
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 Why is light given to a man whose way is hidden, whom God has hedged in?
Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 For my sighing comes before I eat. My groanings are poured out like water.
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 For the thing which I fear comes on me, that which I am afraid of comes to me.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 I am not at ease, neither am I quiet, neither do I have rest; but trouble comes.”
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
