Ecclesiastes 1
1 The words of the Preacher, the son of David, king in Jerusalem:
Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
2 “Vanity of vanities,” says the Preacher; “Vanity of vanities, all is vanity.”
Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
3 What does man gain from all his labor in which he labors under the sun?
Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
4 One generation goes, and another generation comes; but the earth remains forever.
Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
5 The sun also rises, and the sun goes down, and hurries to its place where it rises.
Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
6 The wind goes toward the south, and turns around to the north. It turns around continually as it goes, and the wind returns again to its courses.
Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
7 All the rivers run into the sea, yet the sea is not full. To the place where the rivers flow, there they flow again.
Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
8 All things are full of weariness beyond uttering. The eye is not satisfied with seeing, nor the ear filled with hearing.
Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
9 That which has been is that which shall be, and that which has been done is that which shall be done; and there is no new thing under the sun.
Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
10 Is there a thing of which it may be said, “Behold, this is new”? It has been long ago, in the ages which were before us.
Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
11 There is no memory of the former; neither shall there be any memory of the latter that are to come, among those that shall come after.
Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
12 I, the Preacher, was king over Israel in Jerusalem.
Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
13 I applied my heart to seek and to search out by wisdom concerning all that is done under the sky. It is a heavy burden that God has given to the sons of men to be afflicted with.
A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
14 I have seen all the works that are done under the sun; and behold, all is vanity and a chasing after wind.
Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
15 That which is crooked can’t be made straight; and that which is lacking can’t be counted.
Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
16 I said to myself, “Behold, I have obtained for myself great wisdom above all who were before me in Jerusalem. Yes, my heart has had great experience of wisdom and knowledge.”
Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
17 I applied my heart to know wisdom, and to know madness and folly. I perceived that this also was a chasing after wind.
I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
18 For in much wisdom is much grief; and he who increases knowledge increases sorrow.
Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.
