Psalms 102
1 A Prayer of the afflicted, when he is overwhelmed and pours out his complaint before the LORD. Hear my prayer, LORD! Let my cry come to you.
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Don’t hide your face from me in the day of my distress. Turn your ear to me. Answer me quickly in the day when I call.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 For my days consume away like smoke. My bones are burnt as a torch.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 My heart is blighted like grass, and withered, for I forget to eat my bread.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 By reason of the voice of my groaning, my bones stick to my skin.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 I am like a pelican of the wilderness. I have become as an owl of the waste places.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 I watch, and have become like a sparrow that is alone on the housetop.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 My enemies reproach me all day. Those who are mad at me use my name as a curse.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 For I have eaten ashes like bread, and mixed my drink with tears,
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 because of your indignation and your wrath; for you have taken me up and thrown me away.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 My days are like a long shadow. I have withered like grass.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 But you, LORD, will remain forever; your renown endures to all generations.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 You will arise and have mercy on Zion, for it is time to have pity on her. Yes, the set time has come.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 For your servants take pleasure in her stones, and have pity on her dust.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 So the nations will fear the LORD’s name, all the kings of the earth your glory.
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 For the LORD has built up Zion. He has appeared in his glory.
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 He has responded to the prayer of the destitute, and has not despised their prayer.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 This will be written for the generation to come. A people which will be created will praise the LORD,
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 for he has looked down from the height of his sanctuary. From heaven, the LORD saw the earth,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 to hear the groans of the prisoner, to free those who are condemned to death,
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 that men may declare the LORD’s name in Zion, and his praise in Jerusalem,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 when the peoples are gathered together, the kingdoms, to serve the LORD.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 He weakened my strength along the course. He shortened my days.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 I said, “My God, don’t take me away in the middle of my days. Your years are throughout all generations.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Of old, you laid the foundation of the earth. The heavens are the work of your hands.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 They will perish, but you will endure. Yes, all of them will wear out like a garment. You will change them like a cloak, and they will be changed.
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 But you are the same. Your years will have no end.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 The children of your servants will continue. Their offspring will be established before you.”
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
