Matthew 22
1 Jesus answered and spoke to them again in parables, saying,
I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2 “The Kingdom of Heaven is like a certain king, who made a wedding feast for his son,
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
3 and sent out his servants to call those who were invited to the wedding feast, but they would not come.
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti.
4 Again he sent out other servants, saying, ‘Tell those who are invited, “Behold, I have prepared my dinner. My cattle and my fatlings are killed, and all things are ready. Come to the wedding feast!”’
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu.
5 But they made light of it, and went their ways, one to his own farm, another to his merchandise;
Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém.
6 and the rest grabbed his servants, treated them shamefully, and killed them.
Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše, zmordovali.
7 When the king heard that, he was angry, and sent his armies, destroyed those murderers, and burnt their city.
A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil.
8 “Then he said to his servants, ‘The wedding is ready, but those who were invited weren’t worthy.
Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9 Go therefore to the intersections of the highways, and as many as you may find, invite to the wedding feast.’
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10 Those servants went out into the highways and gathered together as many as they found, both bad and good. The wedding was filled with guests.
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11 “But when the king came in to see the guests, he saw there a man who didn’t have on wedding clothing,
Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12 and he said to him, ‘Friend, how did you come in here not wearing wedding clothing?’ He was speechless.
I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13 Then the king said to the servants, ‘Bind him hand and foot, take him away, and throw him into the outer darkness. That is where the weeping and grinding of teeth will be.’
Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14 For many are called, but few chosen.”
Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15 Then the Pharisees went and took counsel how they might entrap him in his talk.
Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16 They sent their disciples to him, along with the Herodians, saying, “Teacher, we know that you are honest, and teach the way of God in truth, no matter whom you teach; for you aren’t partial to anyone.
I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17 Tell us therefore, what do you think? Is it lawful to pay taxes to Caesar, or not?”
Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18 But Jesus perceived their wickedness, and said, “Why do you test me, you hypocrites?
Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19 Show me the tax money.” They brought to him a denarius.
Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20 He asked them, “Whose is this image and inscription?”
I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis?
21 They said to him, “Caesar’s.” Then he said to them, “Give therefore to Caesar the things that are Caesar’s, and to God the things that are God’s.”
Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu.
22 When they heard it, they marvelled, and left him and went away.
To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23 On that day Sadducees (those who say that there is no resurrection) came to him. They asked him,
V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24 saying, “Teacher, Moses said, ‘If a man dies, having no children, his brother shall marry his wife and raise up offspring for his brother.’
Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru svému.
25 Now there were with us seven brothers. The first married and died, and having no offspring left his wife to his brother.
I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26 In the same way, the second also, and the third, to the seventh.
Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27 After them all, the woman died.
Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28 In the resurrection therefore, whose wife will she be of the seven? For they all had her.”
Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
29 But Jesus answered them, “You are mistaken, not knowing the Scriptures, nor the power of God.
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží.
30 For in the resurrection they neither marry nor are given in marriage, but are like God’s angels in heaven.
Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
31 But concerning the resurrection of the dead, haven’t you read that which was spoken to you by God, saying,
O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí:
32 ‘I am the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob’? God is not the God of the dead, but of the living.”
Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
33 When the multitudes heard it, they were astonished at his teaching.
A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
34 But the Pharisees, when they heard that he had silenced the Sadducees, gathered themselves together.
Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
35 One of them, a lawyer, asked him a question, testing him.
I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka:
36 “Teacher, which is the greatest commandment in the law?”
Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně?
37 Jesus said to him, “‘You shall love the Lord your God with all your heart, with all your soul, and with all your mind.’
I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
38 This is the first and great commandment.
To jest přední a veliké přikázaní.
39 A second likewise is this, ‘You shall love your neighbour as yourself.’
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
40 The whole law and the prophets depend on these two commandments.”
Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.
41 Now while the Pharisees were gathered together, Jesus asked them a question,
A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42 saying, “What do you think of the Christ? Whose son is he?” They said to him, “Of David.”
Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
43 He said to them, “How then does David in the Spirit call him Lord, saying,
Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
44 ‘The Lord said to my Lord, sit on my right hand, until I make your enemies a footstool for your feet’?
Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
45 “If then David calls him Lord, how is he his son?”
Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
46 No one was able to answer him a word, neither did any man dare ask him any more questions from that day forward.
A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž směl kdo více od toho dne jeho se tázati.
