1 Thessalonians 2
1 For you yourselves, brethren, know that our visit to you did not fail of its purpose.
Nebo i vy sami víte, bratří, příchod náš k vám že jest nebyl daremný.
2 But, as you will remember, after we had already met with suffering and outrage at Philippi, we summoned up boldness, by the help of our God, to tell you God's Good News amid much opposition.
Ale i prve trpěvše, a pohanění snáševše, (jakož víte) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu našem mluviti vám směle evangelium Boží, s mnohými odpory.
3 For our preaching was not grounded on a delusion, nor prompted by mingled motives, nor was there fraud in it.
Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti.
4 But as God tested and approved us before entrusting us with His Good News, so in what we say we are seeking not to please men but to please God, who tests and approves our motives.
Ale jakož Bůh nás hodné učinil toho, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž zkušuje srdcí našich.
5 For, as you are well aware, we have never used the language of flattery nor have we found pretexts for enriching ourselves--God is our witness;
Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek.
6 nor did we seek glory either from you or from any other mere men, although we might have stood on our dignity as Christ's Apostles.
Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé.
7 On the contrary, in our relations to you we showed ourselves as gentle as a mother is when she tenderly nurses her own children.
Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své.
8 Seeing that we were thus drawn affectionately towards you, it would have been a joy to us to have imparted to you not only God's Good News, but to have given our very lives also, because you had become very dear to us.
Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí, vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše naše, protože jste nám byli velmi milí.
9 For you remember, brethren, our labour and toil: how, working night and day so as not to become a burden to any one of you, we came and proclaimed among you God's Good News.
Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží.
10 You yourselves are witnesses--and God is witness--how holy and upright and blameless our dealings with you believers were.
Vy jste svědkové toho i Bůh, kterak jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili,
11 For you know that we acted towards every one of you as a father does towards his own children, encouraging and cheering you,
Jakož víte, kterak jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme vás a potěšovali,
12 and imploring you to live lives worthy of fellowship with God who is inviting you to share His own Kingship and glory.
I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu.
13 And for this further reason we render unceasing thanks to God, that when you received God's Message from our lips, it was as no mere message from men that you embraced it, but as--what it really is--God's Message, which also does its work in the hearts of you who believe.
Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale jakož v pravdě jest, jako slovo Boží, kterýžto i dílo své působí v vás věřících.
14 For you, brethren, followed the example of the Churches of God in Christ Jesus which are in Judaea; seeing that you endured the same ill-treatment at the hands of your countrymen, as they did at the hands of the Jews.
Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu, v Kristu Ježíši; neb jste takovéž věci i vy trpěli od vašeho pokolení, jako i oni od Židů.
15 Those Jewish persecutors killed both the Lord Jesus and the Prophets, and drove us out of their midst. They are displeasing to God, and are the enemies of all mankind;
Kteříž jsou i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všem lidem jsou odporní,
16 for they still try to prevent our preaching to the Gentiles so that they may find salvation. They thus continually fill up the measure of their own sins, and God's anger in its severest form has overtaken them.
Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, k tomu aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv Boží konečný.
17 But we, brethren, having been for a short time separated from you in bodily presence, though not in heart, endeavoured all the more earnestly, with intense longing, to see you face to face.
My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli tělem, ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí.
18 On this account we wanted to come to you--at least I Paul wanted again and again to do so--but Satan hindered us.
Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel, ) jednou i po druhé, ale překazil nám satan.
19 For what is our hope or joy, or the crown of which we boast? Is it not you yourselves in the presence of our Lord Jesus at His Coming?
Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v čas příchodu jeho?
20 Yes, you are our glory and our joy.
Vy jistě jste sláva naše i radost.
