Romans 7
1 Know ye not, brethren, (for I speak to them that know the law) that the law hath dominion over a man as long as he liveth?
Milí, bratři, vy se přece dobře vyznáte v zákoně, a tak víte, že se vztahuje pouze na živého člověka.
2 For the woman who hath a husband, is bound by the law to [her] husband so long as he liveth; but if the husband is dead, she is loosed from the law of [her] husband.
Podle zákona je například žena vázána věrností svému muži jen potud, dokud její muž žije.
3 So then, if while [her] husband liveth, she is married to another man, she shall be called an adulteress: but if her husband is dead, she is free from that law; so that she is no adulteress, though she be married to another man.
Jestliže však manžel zemřel, závazek tím pro ženu skončil; když se tedy provdá za jiného, nikdo ji nemůže obžalovat z mnohomužství.
4 Wherefore, my brethren, ye also are become dead to the law by the body of Christ; that ye should be married to another, [even] to him who is raised from the dead, that we should bring forth fruit to God.
Tak i vaše podřízenost zákonu Kristovou smrtí skončila a vy teď náležíte jinému Pánu, totiž vzkříšenému Kristu, aby z vás měl užitek Bůh.
5 For when we were in the flesh, the motions of sins, which were by the law, did work in our members to bring forth fruit to death:
Dokud jsme si žili po svém, ovládal nás hlad po zakázaném ovoci, touha po tom, co zákon zakazuje; tím jsme si vysloužili smrt.
6 But now we are delivered from the law, that being dead by which we were held; that we should serve in newness of spirit, and not [in] the oldness of the letter.
Když jsme však s Kristem obrazně zemřeli, unikli jsme moci zákona. Nad naším nynějším životem už není nejvyšší autoritou mrtvá litera zákona, nýbrž Duch živého Krista.
7 What shall we say then? [Is] the law sin? By no means. No, I had not known sin, but by the law: for I had not known lust, except the law had said, Thou shalt not covet.
Tím však nechceme říci, že zákon není dobrý. Vždyť právě zákon nám říká, co je hřích. Kdyby zákon nezakazoval touhu po cizím vlastnictví, ani bych nevěděl, že je to něco špatného.
8 But sin, taking occasion by the commandment, wrought in me all manner of concupiscence. For without the law sin [was] dead.
Na druhé straně však zákon také ukazuje, že existuje i zakázané ovoce, když říká: Nepožádáš. Tím podněcuje k silnější touze po zakázaném ovoci. A tak vidíme, že kdyby tu nebyl zákon, nebyl by tu ani hřích.
9 For I was alive without the law once: but when the commandment came, sin revived, and I died.
Příchodem zákona do mého života hřích začal existovat
10 And the commandment which [was ordained] to life, I found [to be] to death.
a s hříchem přišla smrt. A tak se ukázalo, že Boží příkaz, který měl můj život chránit, způsobil vlastně jeho zkázu. Jakmile jsem chtěl jednat nezávisle na Bohu, byl ortel smrti zpečetěn.
11 For sin, taking occasion by the commandment, deceived me, and by it slew [me].
12 Wherefore the law [is] holy, and the commandment holy, and just, and good.
Nuže, byla to tedy ta dobrá a správná Boží přikázání, která zapříčinila moji smrt? Nikoliv ona, nýbrž neposlušnost, pýcha mého „já“přivolala na mou hlavu prostřednictvím dobrých přikázání rozsudek smrti a tím se odhalila jako skutečný nepřítel života.
13 Was then that which is good made death to me? By no means. But sin, that it might appear sin, working death in me by that which is good; that sin by the commandment might become exceeding sinful.
14 For we know that the law is spiritual: but I am carnal, sold under sin.
Zákon, jak víme, pochází od Boha. My jsme však slabí lidé, jako otroci prodaní hříchu.
15 For that which I do, I allow not: for what I would, that I do not; but what I hate, that I do.
I když víme, co je dobré a správné, a chceme se tím řídit, vyzní naše snaha často v pravý opak.
16 If then I do that which I would not, I consent to the law that [it is] good.
Třebaže dobrou vůli máme, neumíme ji proměnit v čin.
17 Now then it is no more I that do it, but sin that dwelleth in me.
Jako by v nás jednal kdosi jiný proti našemu lepšímu přesvědčení, takže Boží vůli neustále přestupujeme, ačkoliv ji rozumem schvalujeme. Čemu to nasvědčuje?
18 For I know that in me (that is, in my flesh, ) dwelleth no good thing: for to will is present with me; but [how] to perform that which is good, I find not.
Ukazuje to, že uvnitř jsme ovládáni zákonem zla, který i naše nejlepší úmysly dovede převrátit ve špatné jednání. Na jedné straně tedy rozumem chceme sloužit Bohu a dobru, na druhé straně neustále podléháme zlu.
19 For the good that I would, I do not; but the evil which I would not, that I do.
20 Now if I do that which I would not, it is no more I that do it, but sin that dwelleth in me.
21 I find then a law, that when I would do good, evil is present with me.
22 For I delight in the law of God, after the inward man:
23 But I see another law in my members warring against the law of my mind, and bringing me into captivity to the law of sin which is in my members.
24 O wretched man that I am! who shall deliver me from the body of this death?
Jak ubozí jsme my lidé! Což neexistuje vysvobození z tohoto nešťastného otroctví?
25 I thank God, through Jesus Christ our Lord. So then, with the mind I myself serve the law of God; but with the flesh the law of sin.
Díky Bohu existuje. Je tu cesta, kterou nám otevřel Ježíš Kristus.
