Romans 14
1 Him that is weak in the faith receive ye, [but] not to doubtful disputations.
Mdlého pak u víře přijímejte, ne k hádkám o nepotřebných otázkách.
2 For one believeth that he may eat all things: another, who is weak, eateth herbs.
Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak u víře mdlý jsa, jí zelinu.
3 Let not him that eateth, despise him that eateth not; and let not him who eateth not, judge him that eateth: for God hath received him.
Ten, kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesuď, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.
4 Who art thou that judgest another man's servant? to his own master he standeth or falleth: and he shall be held up: for God is able to make him stand.
Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Staneť pak; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.
5 One man esteemeth one day above another: another esteemeth every day [alike]. Let every man be fully persuaded in his own mind.
Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.
6 He that regardeth the day, regardeth [it] to the Lord: and he that regardeth not the day, to the Lord he doth not regard [it]. He that eateth, eateth to the Lord, for he giveth God thanks; and he that eateth not, to the Lord he eateth not, and giveth God thanks.
Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.
7 For none of us liveth to himself, and no man dieth to himself.
Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.
8 For whether we live, we live to the Lord; and whether we die, we die to the Lord: whether we live therefore, or die, we are the Lord's.
Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.
9 For to this end Christ both died, and rose, and revived, that he might be Lord both of the dead and the living.
Na toť jest zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.
10 But why dost thou judge thy brother? or why dost thou set at naught thy brother? for we shall all stand before the judgment-seat of Christ.
Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.
11 For it is written, [As] I live, saith the Lord, every knee shall bow to me, and every tongue shall confess to God.
Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.
12 So then every one of us shall give account of himself to God.
A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.
13 Let us not therefore judge one another any more: but judge this rather, that no man put a stumbling-block, or an occasion to fall in [his] brother's way.
Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru.
14 I know, and am persuaded by the Lord Jesus, that [there is] nothing unclean by itself: but to him that esteemeth any thing to be unclean, to him [it is] unclean.
Vím a v tom ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.
15 But if thy brother is grieved with [thy] food, now walkest thou not charitably. Destroy not him with thy food, for whom Christ died.
Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.
16 Let not then your good be evil spoken of:
Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.
17 For the kingdom of God is not food and drink, but righteousness, and peace, and joy in the Holy Spirit.
Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.
18 For he that in these things serveth Christ, [is] acceptable to God, and approved by men.
Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.
19 Let us therefore follow after the things which make for peace, and things with which one may edify another.
Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdělání vespolek.
20 For the sake of food, destroy not the work of God. All things indeed [are] pure; but [it is] evil for that man who eateth with offense.
Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.
21 [It is] good neither to eat flesh, nor to drink wine, nor [any thing] by which thy brother stumbleth, or is offended, or is made weak.
Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani čehokoli toho, na čemž se uráží bratr tvůj, nebo horší, anebo zemdlívá.
22 Hast thou faith? have it to thyself before God. Happy [is] he that condemneth not himself in that thing which he alloweth.
Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.
23 And he that doubteth is damned if he eateth, because [he eateth] not from faith: for whatever [is] not from faith is sin.
Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, odsouzen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.
