Psalms 77
1 To the chief Musician, to Jeduthun, A Psalm of Asaph. I cried to God with my voice, [even] to God with my voice; and he gave ear to me.
Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
2 In the day of my trouble I sought the LORD: my sore ran in the night, and ceased not: my soul refused to be comforted.
V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
3 I remembered God, and was troubled: I complained, and my spirit was overwhelmed. (Selah)
Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
4 Thou holdest my eyes waking: I am so troubled that I cannot speak.
Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
5 I have considered the days of old, the years of ancient times.
I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
6 I call to remembrance my song in the night: I commune with my own heart: and my spirit made diligent search.
Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
7 Will the LORD cast off for ever? and will he be favorable no more?
Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
8 Is his mercy wholly gone for ever? doth [his] promise fail for evermore?
Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
9 Hath God forgotten to be gracious? hath he in anger shut up his tender mercies? (Selah)
Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
10 And I said, This [is] my infirmity: [but I will remember] the years of the right hand of the Most High.
I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
11 I will remember the works of the LORD: surely I will remember thy wonders of old.
Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
12 I will meditate also of all thy work, and talk of thy doings.
A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
13 Thy way, O God, [is] in the sanctuary: who [is so] great a God as [our] God!
Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
14 Thou [art] the God that doest wonders: thou hast declared thy strength among the people.
Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
15 Thou hast with [thy] arm redeemed thy people, the sons of Jacob and Joseph. (Selah)
Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
16 The waters saw thee, O God, the waters saw thee; they were afraid: the depths also were disturbed.
Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
17 The clouds poured out water: the skies sent out a sound: thy arrows also went abroad.
Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
18 The voice of thy thunder [was] in the heaven: the lightnings lightened the world: the earth trembled and shook.
Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
19 Thy way [is] in the sea, and thy path in the great waters, and thy footsteps are not known.
Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
20 Thou leddest thy people like a flock by the hand of Moses and Aaron.
Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
