Psalms 74
1 Maschil of Asaph. O God, why hast thou cast [us] off for ever? [why] doth thy anger smoke against the sheep of thy pasture?
Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
2 Remember thy congregation, [which] thou hast purchased of old: the rod of thy inheritance, [which] thou hast redeemed; this mount Zion, in which thou hast dwelt.
Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
3 Lift up thy feet to the perpetual desolations; [even] all [that] the enemy hath done wickedly in the sanctuary.
Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
4 Thy enemies roar in the midst of thy congregations; they set up their ensigns [for] signs.
Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
5 [A man] was famous according as he had lifted up axes upon the thick trees.
Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
6 But now they break down the carved work of it at once with axes and hammers.
A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
7 They have cast fire into thy sanctuary, they have defiled [by casting down] the dwelling-place of thy name to the ground.
Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
8 They said in their hearts, Let us destroy them together: they have burned up all the synagogues of God in the land.
Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
9 We see not our signs: [there is] no more any prophet: neither [is there] among us any that knoweth how long.
Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
10 O God, how long shall the adversary reproach? shall the enemy blaspheme thy name for ever?
I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
11 Why withdrawest thou thy hand, even thy right hand? pluck [it] out of thy bosom.
Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
12 For God [is] my King of old, working salvation in the midst of the earth.
Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
13 Thou didst divide the sea by thy strength: thou didst break the heads of the dragons in the waters.
Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
14 Thou didst break the head of leviathan in pieces, [and] didst give him [to be] food to the people inhabiting the wilderness.
Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
15 Thou didst cleave the fountain and the flood: thou didst dry up mighty rivers.
Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
16 The day [is] thine, the night also [is] thine: thou hast prepared the light and the sun.
Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
17 Thou hast set all the borders of the earth: thou hast made summer and winter.
Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
18 Remember this, the enemy hath reproached, O LORD, and the foolish people have blasphemed thy name.
Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
19 O deliver not the soul of thy turtle dove to the multitude [of the wicked]: forget not the congregation of thy poor for ever.
Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
20 Have respect to the covenant: for the dark places of the earth are full of the habitations of cruelty.
Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
21 O let not the oppressed return ashamed: let the poor and needy praise thy name.
Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
22 Arise, O God, plead thy own cause: remember how the foolish man reproacheth thee daily.
Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
23 Forget not the voice of thy enemies: the tumult of those that rise against thee increaseth continually.
Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
