Psalms 38
1 A Psalm of David, to bring to remembrance. O LORD, rebuke me not in thy wrath: neither chasten me in thy hot displeasure.
Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
2 For thy arrows stick fast in me, and thy hand falleth heavy upon me.
Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
3 [There is] no soundness in my flesh because of thy anger; neither [is there any] rest in my bones because of my sin.
Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
4 For my iniquities have gone over my head: as a heavy burden they are too heavy for me.
Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
5 My wounds are offensive, [and] are corrupt because of my foolishness.
Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
6 I am troubled; I am bowed down greatly; I go mourning all the day long.
Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
7 For my loins are filled with a lothsome [disease]: and [there is] no soundness in my flesh.
Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
8 I am feeble and grievously broken: I have roared by reason of the disquietness of my heart.
Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
9 LORD, all my desire [is] before thee; and my groaning is not hid from thee.
Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
10 My heart panteth, my strength faileth me: as for the light of my eyes, that also is gone from me.
Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
11 My lovers and my friends stand aloof from my affliction; and my kinsmen stand afar off.
Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
12 They also that seek after my life lay snares [for me]: and they that seek my hurt speak mischievous things, and imagine deceits all the day long.
Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
13 But I, as a deaf [man], heard not; and [I was] as a dumb man [that] openeth not his mouth.
Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
14 Thus I was as a man that heareth not, and in whose mouth [are] no reproofs.
Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
15 For in thee, O LORD, do I hope: thou wilt hear, O LORD my God.
Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
16 For I said, [Hear me], lest [otherwise] they should rejoice over me: when my foot slippeth, they magnify [themselves] against me.
Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
17 For I [am] ready to halt, and my sorrow [is] continually before me.
Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
18 For I will declare my iniquity; I will be sorry for my sin.
A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
19 But my enemies [are] lively, [and] they are strong: and they that hate me wrongfully are multiplied.
Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
20 They also that render evil for good are my adversaries; because I follow [the thing that is] good.
A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
21 Forsake me not, O LORD: O my God, be not far from me.
Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
22 Make haste to help me, O LORD my salvation.
Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
