Psalms 35
1 [A Psalm] of David. Plead [my cause], O LORD, with them that strive with me: fight against them that fight against me.
Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
2 Take hold of shield and buckler, and stand up for my help.
Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
3 Draw out also the spear, and stop [the way] against them that persecute me: say to my soul, I [am] thy salvation.
Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
4 Let them be confounded and put to shame that seek after my soul: let them be turned back and brought to confusion that devise my hurt.
Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
5 Let them be as chaff before the wind: and let the angel of the LORD chase [them].
Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
6 Let their way be dark and slippery: and let the angel of the LORD persecute them.
Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
7 For without cause they have hid for me their net [in] a pit, [which] without cause they have digged for my soul.
Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
8 Let destruction come upon him at unawares; and let his net that he hath hid catch himself: into that very destruction let him fall.
Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
9 And my soul shall be joyful in the LORD: it shall rejoice in his salvation.
Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
10 All my bones shall say, LORD, who [is] like thee, who deliverest the poor from him that is too strong for him, even the poor and the needy from him that spoileth him?
A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
11 False witnesses arose; they laid to my charge [things] that I knew not.
Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
12 They rewarded me evil for good [to] the spoiling of my soul.
Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
13 But as for me, when they were sick, my clothing [was] sackcloth: I humbled my soul with fasting; and my prayer returned into my own bosom.
Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
14 I behaved myself as though [he had been] my friend [or] brother: I bowed down heavily, as one that mourneth [for his] mother.
Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
15 But in my adversity they rejoiced, and assembled themselves: [yes], the abjects assembled themselves against me, and I knew [it] not; they did tear [me], and ceased not:
Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
16 With hypocritical mockers in feasts, they gnashed upon me with their teeth.
S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
17 LORD, how long wilt thou look on? rescue my soul from their destructions, my darling from the lions.
Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
18 I will give thee thanks in the great congregation: I will praise thee among many people.
I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
19 Let not them that are my enemies wrongfully rejoice over me: [neither] let them wink with the eye that hate me without a cause.
Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
20 For they speak not peace: but they devise deceitful matters against [them that are] quiet in the land.
Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
21 Yes, they opened their mouth wide against me, [and] said, Aha, aha, our eye hath seen [it].
Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
22 [This] thou hast seen, O LORD: keep not silence: O LORD, be not far from me.
Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
23 Stir up thyself, and awake to my judgment, [even] to my cause, my God and my LORD.
Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
24 Judge me, O LORD my God, according to thy righteousness; and let them not rejoice over me.
Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
25 Let them not say in their hearts, Ah, so would we have it: let them not say, We have swallowed him up.
Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
26 Let them be ashamed and brought to confusion together that rejoice at my hurt: let them be clothed with shame and dishonor that magnify [themselves] against me.
Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
27 Let them shout for joy, and be glad, that favor my righteous cause: yes, let them say continually, Let the LORD be magnified, who hath pleasure in the prosperity of his servant.
Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
28 And my tongue shall speak of thy righteousness [and] of thy praise all the day long.
I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
