Psalms 109
1 To the chief Musician, A Psalm of David. Hold not thy peace, O God of my praise;
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2 For the mouth of the wicked and the mouth of the deceitful are opened against me: they have spoken against me with a lying tongue.
Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3 They encompassed me also with words of hatred; and fought against me without a cause.
A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4 For my love they are my adversaries: but I [give myself to] prayer.
Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5 And they have rewarded me evil for good, and hatred for my love.
Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 Set thou a wicked man over him: and let Satan stand at his right hand.
Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7 When he shall be judged, let him be condemned: and let his prayer become sin.
Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8 Let his days be few; [and] let another take his office.
Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9 Let his children be fatherless, and his wife a widow.
Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 Let his children be continually vagabonds, and beg: let them seek [their bread] also out of their desolate places.
Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 Let the extortioner catch all that he hath; and let strangers spoil his labor.
Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 Let there be none to extend mercy to him: neither let there be any to favor his fatherless children.
Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 Let his posterity be cut off; [and] in the generation following let their name be blotted out.
Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14 Let the iniquity of his fathers be remembered with the LORD; and let not the sin of his mother be blotted out.
Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15 Let them be before the LORD continually, that he may cut off the memory of them from the earth.
Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16 Because that he remembered not to show mercy, but persecuted the poor and needy man, that he might even slay the broken in heart.
Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 As he loved cursing, so let it come to him: as he delighted not in blessing, so let it be far from him.
Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18 As he clothed himself with cursing like as with his garment, so let it come into his bowels like water, and like oil into his bones.
A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 Let it be to him as the garment [which] covereth him, and for a girdle with which he is girded continually.
Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20 [Let] this [be] the reward of my adversaries from the LORD, and of them that speak evil against my soul.
Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21 But do thou for me, O GOD the Lord, for thy name's sake: because thy mercy [is] good, deliver thou me.
Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 For I [am] poor and needy, and my heart is wounded within me.
Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23 I am gone like the shadow when it declineth: I am tossed up and down as the locust.
Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 My knees are weak through fasting; and my flesh faileth of fatness.
Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25 I became also a reproach to them: [when] they looked upon me they shook their heads.
Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26 Help me, O LORD my God: O save me according to thy mercy:
Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 That they may know that this [is] thy hand; [that] thou, LORD, hast done it.
Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28 Let them curse, but bless thou: when they arise, let them be ashamed; but let thy servant rejoice.
Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29 Let my adversaries be clothed with shame, and let them cover themselves with their own confusion, as with a mantle.
Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30 I will greatly praise the LORD with my mouth; yes, I will praise him among the multitude.
Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31 For he will stand at the right hand of the poor, to save [him] from those that condemn his soul.
Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
