Psalms 102
1 A Prayer of the afflicted, when he is overwhelmed, and poureth out his complaint before the LORD. Hear my prayer, O LORD, and let my cry come to thee.
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Hide not thy face from me in the day [when] I am in trouble; incline thy ear to me: in the day [when] I call, answer me speedily.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 For my days are consumed like smoke, and my bones are burned as an hearth.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 My heart is smitten, and withered like grass; so that I forget to eat my bread.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 By reason of the voice of my groaning, my bones cleave to my skin.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 I am like a pelican of the wilderness: I am like an owl of the desert.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 I watch, and am as a sparrow alone upon the house top.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 My enemies reproach me all the day; [and] they that are enraged against me are sworn against me.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 For I have eaten ashes like bread, and mingled my drink with weeping,
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 Because of thy indignation and thy wrath: for thou hast lifted me up, and cast me down.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 My days [are] like a shadow that declineth; and I am withered like grass.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 But thou, O LORD, shalt endure for ever; and thy remembrance to all generations.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Thou shalt arise, [and] have mercy upon Zion: for the time to favor her, yes, the set time, is come.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 For thy servants take pleasure in her stones, and favor the dust thereof.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 So the heathen shall fear the name of the LORD: and all the kings of the earth thy glory.
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 When the LORD shall build up Zion, he will appear in his glory.
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 He will regard the prayer of the destitute, and not despise their prayer.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 This shall be written for the generation to come: and the people which shall be created shall praise the LORD.
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 For he hath looked down from the hight of his sanctuary; from heaven hath the LORD beheld the earth;
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 To hear the groaning of the prisoner; to loose those that are appointed to death;
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 To declare the name of the LORD in Zion, and his praise in Jerusalem;
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 When the people are assembled, and the kingdoms, to serve the LORD.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 He weakened my strength in the way; he shortened my days.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 I said, O my God, take me not away in the midst of my days: thy years [are] throughout all generations.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Of old hast thou laid the foundation of the earth: and the heavens [are] the work of thy hands.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 They shall perish, but thou wilt endure: yes, all of them shall grow old like a garment; as a vesture wilt thou change them, and they shall be changed:
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 But thou [art] the same, and thy years will have no end.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 The children of thy servants shall continue, and their seed shall be established before thee.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
