Lamentations 5
1 Remember, O LORD, what is come upon us: consider, and behold our reproach.
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Our inheritance is turned to strangers, our houses to aliens.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 We are orphans and fatherless, our mothers [are] as widows.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 We have drank our water for money; our wood is sold to us.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 Our necks [are] under persecution: we labor, [and] have no rest.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 We have given the hand [to] the Egyptians, [and to] the Assyrians, to be satisfied with bread.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Our fathers have sinned, [and are] not; and we have borne their iniquities.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Servants have ruled over us: [there is] none that doth deliver [us] out of their hand.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 We procured our bread with [the peril of] our lives, because of the sword of the wilderness.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Our skin was black like an oven because of the terrible famine.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 They ravished the women in Zion, [and] the maids in the cities of Judah.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Princes were hanged by their hand: the faces of elders were not honored.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 They took the young men to grind, and the children fell under the wood.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 The elders have ceased from the gate, the young men from their music.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 The joy of our heart hath ceased; our dance is turned into mourning.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 The crown is fallen [from] our head: woe to us, that we have sinned!
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 For this our heart is faint; for these [things] our eyes are dim.
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 Because of the mountain of Zion, which is desolate, the foxes walk upon it.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 Thou, O LORD, remainest for ever; thy throne from generation to generation.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Why dost thou forget us for ever, [and] forsake us so long time?
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Turn thou us to thee, O LORD, and we shall be turned; renew our days as of old.
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 But thou hast utterly rejected us; thou art very wroth against us.
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
