Job 9
1 Then Job answered and said,
Odpověděv pak Job, řekl:
2 I know [it to be] so of a truth: but how should man be just with God?
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 If he will contend with him, he cannot answer him one of a thousand.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 [He is] wise in heart, and mighty in strength: who hath hardened [himself] against him, and hath prospered?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 Who removeth the mountains, and they know not: who overturneth them in his anger.
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 Who shaketh the earth out of her place, and its pillars tremble.
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 Who commandeth the sun, and it riseth not; and sealeth up the stars.
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 Who alone spreadeth out the heavens, and treadeth upon the waves of the sea.
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 Who maketh Arcturus, Orion, and Pleiades, and the chambers of the south.
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 Who doeth great things past finding out; yes, and wonders without number.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Lo, he goeth by me, and I see [him] not: he passeth on also, but I perceive him not.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 Behold, he taketh away, who can hinder him? who will say to him, What doest thou?
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 [If] God will not withdraw his anger, the proud helpers do stoop under him.
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 How much less shall I answer him, [and] choose out my words [to reason] with him?
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 Whom, though I were righteous, [yet] would I not answer, [but] I would make supplication to my judge.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 If I had called, and he had answered me; [yet] I would not believe that he had hearkened to my voice.
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 For he breaketh me with a tempest, and multiplieth my wounds without cause.
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 He will not suffer me to take my breath, but filleth me with bitterness.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 If [I speak] of strength, lo, [he is] strong: and if of judgment, who shall set me a time [to plead]?
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 If I justify myself, my own mouth will condemn me: [if I say], I [am] perfect, that also will prove me perverse.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 [Though] I [were] perfect, [yet] would I not know my soul: I would despise my life.
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 This [is] one [thing], therefore I said [it], he destroyeth the perfect and the wicked.
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 If the scourge shall slay suddenly, he will laugh at the trial of the innocent.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 The earth is given into the hand of the wicked: he covereth the faces of its judges; if not, where, [and] who [is] he?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 Now my days are swifter than a post: they flee away, they see no good.
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 They are passed away as the swift ships: as the eagle [that] hasteth to the prey.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 If I say, I will forget my complaint, I will leave off my heaviness, and comfort [myself]:
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 I am afraid of all my sorrows, I know that thou wilt not hold me innocent.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 [If] I am wicked, why then do I labor in vain?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 If I wash myself with snow water, and make my hands never so clean;
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 Yet wilt thou plunge me in the ditch, and my own clothes shall abhor me.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 For [he is] not a man, as I [am], [that] I should answer him, [and] we should come together in judgment.
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 Neither is there any judge between us, [that] might lay his hand upon us both.
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Let him take away his rod from me, and let not his fear terrify me:
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 [Then] would I speak, and not fear him; but [it is] not so with me.
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
