Job 19
1 Then Job answered and said,
Tedy odpověděv Job, řekl:
2 How long will ye vex my soul, and break me in pieces with words?
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3 These ten times have ye reproached me: ye are not ashamed [that] ye make yourselves strange to me.
Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4 And be it indeed [that] I have erred, my error remaineth with myself.
Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5 If indeed ye will magnify [yourselves] against me, and plead against me my reproach:
Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6 Know now that God hath overthrown me, and hath encompassed me with his net.
Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7 Behold, I cry out of wrong, but I am not heard: I cry aloud, but [there is] no judgment.
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8 He hath fenced up my way that I cannot pass, and he hath set darkness in my paths.
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9 He hath stripped me of my glory, and taken the crown [from] my head.
Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10 He hath destroyed me on every side, and I am gone: and my hope hath he removed like a tree.
Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11 He hath also kindled his wrath against me, and he counteth me to him as [one of] his enemies.
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12 His troops come together, and raise up their way against me, and encamp around my tabernacle.
Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13 He hath put my brethren far from me, and my acquaintance are verily estranged from me.
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14 My kinsmen have failed, and my familiar friends have forgotten me.
Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15 They that dwell in my house, and my maids, count me for a stranger: I am an alien in their sight.
Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16 I called my servant, and he gave [me] no answer; I entreated him with my mouth.
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17 My breath is strange to my wife, though I entreated for the children's [sake] of my own body.
Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18 Yes, young children despised me; I arose, and they spoke against me.
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19 All my intimate friends abhorred me: and they whom I loved are turned against me.
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20 My bone cleaveth to my skin and to my flesh, and I have escaped with the skin of my teeth.
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21 Have pity upon me, have pity upon me, O ye my friends; for the hand of God hath touched me.
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22 Why do ye persecute me as God, and are not satisfied with my flesh?
Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23 Oh that my words were now written! oh that they were printed in a book!
Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24 That they were graven with an iron pen in lead, in the rock for ever!
Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25 For I know [that] my redeemer liveth, and [that] he will stand at the latter [day] upon the earth:
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26 And [though] after my skin [worms] destroy this [body], yet in my flesh shall I see God:
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27 Whom I shall see for myself, and my eyes shall behold, and not another; [though] my reins be consumed within me.
Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28 But ye would say, Why persecute we him, seeing the root of the matter is found in me?
Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29 Be ye afraid of the sword: for wrath [bringeth] the punishments of the sword, that ye may know [there] is a judgment.
Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
