Job 14
1 Man [that is] born of a woman [is] of few days, and full of trouble.
Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
2 He cometh forth like a flower, and is cut down: he fleeth also as a shadow, and continueth not.
Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
3 And dost thou open thy eyes upon such one, and bring me into judgment with thee?
A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
4 Who can bring a clean [thing] out of an unclean? not one.
Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
5 Seeing his days [are] determined, the number of his months [is] with thee, thou hast appointed his bounds that he cannot pass;
Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
6 Turn from him, that he may rest, till he shall accomplish, as a hireling, his day.
Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
7 For there is hope of a tree, if it is cut down, that it will sprout again, and that its tender branch will not cease.
O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
8 Though its root shall become old in the earth, and its stock die in the ground;
By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
9 [Yet] through the scent of water it will bud, and bring forth boughs like a plant.
Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
10 But man dieth, and wasteth away: yes, man yieldeth his breath, and where [is] he?
Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
11 [As] the waters fail from the sea, and the flood decayeth and drieth up:
Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
12 So man lieth down, and riseth not: till the heavens [shall be] no more, they shall not awake, nor be raised out of their sleep.
Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
13 O that thou wouldst hide me in the grave, that thou wouldst keep me secret, until thy wrath is past, that thou wouldst appoint me a set time, and remember me! (Sheol h7585)
Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
14 If a man dieth, shall he live [again]? all the days of my appointed time will I wait, till my change shall come.
Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
15 Thou shalt call, and I will answer thee: thou wilt have a desire to the work of thy hands.
Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
16 For now thou numberest my steps: dost thou not watch over my sin?
Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
17 My transgression [is] sealed up in a bag, and thou sewest up my iniquity.
Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
18 And surely the mountain falling cometh to naught, and the rock is removed out of its place.
Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
19 The waters wear the stones: thou washest away the things which grow [out] of the dust of the earth; and thou destroyest the hope of man.
Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
20 Thou prevailest for ever against him, and he passeth: thou changest his countenance, and sendest him away.
Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
21 His sons come to honor, and he knoweth [it] not; and they are brought low, but he perceiveth [it] not of them.
Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
22 But his flesh upon him shall have pain, and his soul within him shall mourn.
Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
