Job 13
1 Lo, my eye hath seen all [this], my ear hath heard and understood it.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 What ye know, [the same] do I know also: I [am] not inferior to you.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 Surely I would speak to the Almighty, and I desire to reason with God.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 But ye [are] forgers of lies, ye [are] all physicians of no value.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 O that ye would altogether hold your peace and it would be your wisdom.
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Hear now my reasoning, and hearken to the pleadings of my lips.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Will ye speak wickedly for God? and talk deceitfully for him?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Will ye accept his person? will ye contend for God?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Is it good that he should search you out? or as one man mocketh another, do ye [so] mock him?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 He will surely reprove you, if ye do secretly accept persons.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Shall not his excellence make you afraid? and his dread fall upon you?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Your remembrances [are] like to ashes, your bodies to bodies of clay.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Hold your peace, let me alone, that I may speak, and let come on me what [will].
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Why do I take my flesh in my teeth, and put my life in my hand?
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Though he shall slay me, yet will I trust in him: but I will maintain my own ways before him.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 He also [shall be] my salvation: for a hypocrite shall not come before him.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Hear diligently my speech, and my declaration with your ears.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Behold now, I have ordered [my] cause; I know that I shall be justified.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Who [is] he [that] will plead with me? for now, if I hold my tongue, I shall expire.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Only do not two [things] to me: then will I not hide myself from thee.
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Withdraw thy hand far from me: and let not thy dread make me afraid.
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Then call thou, and I will answer: or let me speak, and answer thou me.
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 How many [are] my iniquities and sins? make me to know my transgression and my sin.
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Why hidest thou thy face, and holdest me for thy enemy?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Wilt thou break a leaf driven to and fro? and wilt thou pursue the dry stubble?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 For thou writest bitter things against me, and makest me to possess the iniquities of my youth.
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 Thou puttest my feet also in the stocks, and lookest narrowly to all my paths; thou settest a print upon the heels of my feet.
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 And he, as a rotten thing, consumeth, as a garment that is moth-eaten.
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
