James 1
1 James, a servant of God and of the Lord Jesus Christ, to the twelve tribes which are scattered abroad, greeting.
Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení.
2 My brethren, count it all joy when ye fall into divers temptations.
Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli v rozličná pokušení upadáte,
3 Knowing [this], that the trying of your faith worketh patience.
Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
4 But let patience have [her] perfect work, that ye may be perfect and entire, wanting nothing.
Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
5 If any of you lacketh wisdom, let him ask of God, who giveth to all [men] liberally, and upbraideth not; and it shall be given to him.
Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.
6 But let him ask in faith, nothing wavering. For he that wavereth is like a wave of the sea driven with the wind and tossed.
Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
7 For let not that man think that he shall receive any thing from the Lord.
Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána.
8 A man unsettled in his opinions [is] unstable in all his ways.
Muž dvojí mysli, jest neustavičný ve všech cestách svých.
9 Let the brother of low degree rejoice in that he is exalted:
Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
10 But the rich, in that he is made low: because as the flower of the grass he shall pass away.
A bohatý v ponižování se; nebo jako květ byliny pomine.
11 For the sun hath no sooner risen with a burning heat, but it withereth the grass, and its flower falleth, and the grace of the fashion of it perisheth: so also shall the rich man fade away in his ways.
Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
12 Blessed [is] the man that endureth temptation: for when he is tried, he shall receive the crown of life, which the Lord hath promised to them that love him.
Blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení; nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují.
13 Let no man say when he is tempted, I am tempted by God: for God cannot be tempted with evil, neither tempteth he any man:
Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž také on koho pokouší.
14 But every man is tempted, when he is drawn away by his own lust, and enticed.
Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
15 Then when lust hath conceived, it bringeth forth sin: and sin, when it is finished, bringeth forth death.
Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
16 Do not err, my beloved brethren.
Nebluďtež, bratří moji milí.
17 Every good gift and every perfect gift is from above, and cometh down from the Father of lights, with whom is no variableness, neither shadow of turning.
Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhož není proměnění, ani pro obrácení se jinam zastínění.
18 Of his own will he hath begotten us with the word of truth, that we should be a kind of first-fruits of his creatures.
On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
19 Wherefore, my beloved brethren, let every man be swift to hear, slow to speak, slow to wrath:
A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
20 For the wrath of man worketh not the righteousness of God.
Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
21 Wherefore lay apart all filthiness and superfluity of naughtiness, and receive with meekness the ingrafted word, which is able to save your souls.
Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
22 But be ye doers of the word, and not hearers only, deceiving your own selves.
Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
23 For if any is a hearer of the word, and not a doer, he is like a man beholding his natural face in a glass:
Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu oblíčej přirozený svůj v zrcadle.
24 For he beholdeth himself, and goeth away, and immediately forgetteth what manner of man he was.
Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
25 But he who looketh into the perfect law of liberty, and continueth [in it], he being not a forgetful hearer, but a doer of the work, this man shall be blessed in his deed.
Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody, a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, blahoslavený bude v skutku svém.
26 If any man among you seemeth to be religious, and bridleth not his tongue, but deceiveth his own heart, this man's religion [is] vain.
Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
27 Pure religion and undefiled before God and the Father is this, To visit the fatherless and widows in their affliction, [and] to keep himself unspotted from the world.
Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v ssouženích jejich, a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.
