Hebrews 1
1 God, who at sundry times and in divers manners spoke in time past to the fathers by the prophets,
Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky,
2 Hath in these last days spoken to us by [his] Son, whom he hath appointed heir of all things, by whom also he made the worlds; (aiōn g165)
v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého, Kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil. (aiōn g165)
3 Who being the brightness of [his] glory, and the express image of his person, and upholding all things by the word of his power, when he had by himself made purification of our sins, sat down on the right hand of the Majesty on high;
Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech,
4 Being made so much better than the angels, as he hath by inheritance obtained a more excellent name than they.
Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel.
5 For to which of the angels said he at any time, Thou art my Son, this day have I begotten thee? And again, I will be to him a Father, and he shall be to me a Son?
Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já budu jemu otcem, a on mi bude synem?
6 And again, when he bringeth in the first-begotten into the world, he saith, And let all the angels of God worship him.
A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A klanějte se jemu všickni andělé Boží.
7 And of the angels he saith, Who maketh his angels spirits, and his ministers a flame of fire.
A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly své duchy, a služebníky své plamen ohně;
8 But to the Son, [he saith], Thy throne, O God, [is] for ever and ever: a scepter of righteousness [is] the scepter of thy kingdom. (aiōn g165)
Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, na věky věků, berla pravosti jest berla království tvého. (aiōn g165)
9 Thou hast loved righteousness, and hated iniquity; therefore God, [even] thy God, hath anointed thee with the oil of gladness above thy fellows.
Miloval jsi spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti, protož pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé.
10 And, Thou, Lord, in the beginning hast laid the foundation of the earth: and the heavens are the works of thy hands.
A ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsouť nebesa.
11 They shall perish; but thou remainest: and they all shall become old as doth a garment;
Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí,
12 And as a vesture wilt thou fold them up, and they shall be changed; but thou art the same, and thy years shall not fail.
A jako oděv svineš je, i budouť změněna. Ale ty jsi tentýž, a léta tvá nepřestanou.
13 But to which of the angels said he at any time, Sit on my right hand, until I make thy enemies thy footstool?
A kterému kdy z andělů řekl: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
14 Are they not all ministering spirits, sent forth to minister for them who shall inherit salvation?
Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteříž posílání bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení?
