Acts 20
1 And after the uproar had ceased, Paul called to [him] the disciples, and embraced [them], and departed to go into Macedonia.
Když se rozruch utišil, svolal Pavel shromáždění, povzbuzoval efezské křesťany a zároveň se s nimi loučil; rozhodl se totiž pokračovat ve své misijní cestě.
2 And when he had gone over those parts, and had given them much exhortation, he came into Greece,
Vydal se do Makedonie a Řecka a cestou dodával skupinám křesťanů odvahu a naději.
3 And [there] abode three months. And when the Jews laid wait for him, as he was about to sail into Syria, he purposed to return through Macedonia.
V Řecku se zdržel čtvrt roku a potom chtěl odplout zpátky, přímo do Sýrie. Dozvěděl se však, že židé hlídají přístavy a chtějí se ho zmocnit, a tak se rozhodl pro zpáteční cestu zase přes Makedonii.
4 And there accompanied him into Asia Sopater of Berea; and of the Thessalonians, Aristarchus and Secundus; and Gaius of Derbe, and Timothy; and of Asia, Tychicus, and Trophimus.
Někteří z Pavlových spolupracovníků se přeplavili napřed do Troady a čekali tam na nás. Byli to Sopatros z Beroje, Aristarchos a Sekundus z Tesaloniky, Gájus a Timoteus z Derbe, Tychikos a Trofimos ze západní Malé Asie.
5 These going before, tarried for us at Troas.
6 And we sailed away from Philippi, after the days of unleavened bread, and came to them to Troas in five days; where we abode seven days.
My s Pavlem jsme nasedli ve Filipách po Velikonocích na loď a po pěti dnech jsme se s nimi sešli v Troadě, kde jsme se zdrželi týden.
7 And upon the first [day] of the week, when the disciples came together to break bread, Paul preached to them (ready to depart on the morrow) and continued his speech until midnight.
V neděli večer se tamní sbor sešel ke svaté večeři Páně. Pavel kázal, a protože to bylo slovo na rozloučenou, mluvil až do půlnoci.
8 And there were many lights in the upper chamber, where they were assembled.
V místnosti hořelo mnoho lamp a byla plná lidí, takže tam bylo horko. Mládenci se proto posadili do oken.
9 And there sat in a window a certain young man named Eutychus, having fallen into a deep sleep: and as Paul was long preaching, he sunk down with sleep, and fell from the third loft, and was taken up dead.
Jak se shromáždění protáhlo, jeden z nich, Eutychos, usnul a vypadl z třetího poschodí na dvůr. Běželi k němu, ale ležel tam mrtev.
10 And Paul went down, and fell on him, and embracing [him], said, Trouble not yourselves; for his life is in him.
Pavel k němu poklekl, vzal ho do náruče a po chvíli řekl: „Nedělejte si starosti, žije.“
11 When he had come up again, and had broken bread, and eaten, and discoursed a long while, even till break of day, so he departed.
Vrátili se nahoru a pokračovali ve večeři Páně. Pavel k nim mluvil celou noc a teprve za svítání se rozloučili.
12 And they brought the young man alive, and were not a little comforted.
Eutycha přivedli zase zdravého a všichni z toho měli radost.
13 And we went before to a ship, and sailed to Assos, there intending to take in Paul: for so he had appointed, intending himself to go on foot.
Pavel nás poslal lodí napřed do přístavu Assos, ale sám tam šel po souši.
14 And when he met with us at Assos, we took him in, and came to Mitylene.
V Assu nastoupil k nám. Po přistání v Mityléně a po obeplutí ostrovů Chios a Samos jsme třetí den zakotvili v Milétu.
15 And we sailed thence, and came the next [day] over against Chios; and the next [day] we arrived at Samos, and tarried at Trogyllium; and the next [day] we came to Miletus.
16 For Paul had determined to sail by Ephesus, because he would not spend the time in Asia: for he hasted, if it were possible for him, to be at Jerusalem the day of Pentecost.
Pavel se úmyslně vyhnul Efezu, protože se bál zdržení. Spěchal totiž, aby byl na svátek Letnic v Jeruzalémě.
17 And from Miletus he sent to Ephesus, and called the elders of the church.
Pozval si však do Milétu představené efezského sboru
18 And when they had come to him, he said to them, Ye know, from the first day that I came into Asia, after what manner I have been with you at all seasons,
a řekl jim: „Jistě si pamatujete, že jsem po celý čas u vás sloužil Pánu se vší skromností, ale přesto s velikými obtížemi a úklady ze strany židů.
19 Serving the Lord with all humility of mind, and with many tears and temptations, which befell me by the lying in wait of the Jews:
20 [And] how I kept back nothing that was profitable [to you], but have shown you, and have taught you publicly, and from house to house,
Neopomněl jsem nic, co jste měli slyšet, hlásal jsem to veřejně i v soukromých domech.
21 Testifying both to the Jews, and also to the Greeks, repentance towards God, and faith towards our Lord Jesus Christ.
Židům i pohanům jsem stejně zdůrazňoval, že musejí vyznat Bohu své hříchy a uvěřit v Ježíše Krista jako Pána nás všech.
22 And now behold, I go bound in the spirit to Jerusalem, not knowing the things that shall befall me there:
Teď mne však Duch svatý posílá do Jeruzaléma a já nevím, co mne tam potká.
23 Save that the Holy Spirit testifieth in every city, saying, that bonds and afflictions abide me.
V každém sboru, kde jsme se zastavili, mně bratři z Božího vnuknutí předpovídali, že mě tam čeká vězení a těžkosti.
24 But none of these things move me, neither count I my life dear to myself, so that I may finish my course with joy, and the ministry which I have received from the Lord Jesus, to testify the gospel of the grace of God.
Ale já si tolik nezakládám na životě. Jde mi především o to, abych doběhl závod až do konce a splnil úkol, který mi Pán Ježíš dal: být nositelem radostné zvěsti o Boží lásce.
25 And now behold, I know that ye all, among whom I have gone preaching the kingdom of God, will see my face no more.
Dnes naposled hovořím k vám, kterým jsem tolikrát mluvil o Božím království.
26 Wherefore I call you to witness this day, that I [am] pure from the blood of all [men].
Mohu říci, že mou vinou nikdo neztratí věčný život.
27 For I have not shunned to declare to you all the counsel of God.
Všechno, co mi Bůh pro vás dal, jsem vyřídil.
28 Take heed therefore to yourselves, and to all the flock over which the Holy Spirit hath made you overseers, to feed the church of God, which he hath purchased with his own blood.
Teď je na vás, abyste si dobře počínali a jako pastýři vedli stádo, které vám Duch svatý svěřil. Pamatujte, že Kristus za ně prolil svou krev!
29 For I know this, that after my departure grievous wolves will enter in among you, not sparing the flock.
Vím, že po mém odchodu se mezi vás vplíží jako draví vlci falešní učitelé a nadělají ve stádu škody.
30 Also from your own selves will men arise, speaking perverse things, to draw away disciples after them.
Dokonce z vašeho vlastního středu povstanou lidé, kteří budou překrucovat pravdu a přetahovat lidi na svou stranu.
31 Therefore watch, and remember, that by the space of three years I ceased not to warn every one night and day with tears.
Buďte na stráži a pamatujte, že po tři roky jsem ve dne v noci na každém osobně pracoval, i když to nebylo lehké.
32 And now, brethren, I commend you to God, and to the word of his grace, which is able to build you up, and to give you an inheritance among all them who are sanctified.
Teď vás tedy poroučím Bohu a jeho milostivému slovu, které má sílu vás zdokonalovat a zajistit vám dědický podíl mezi jeho věrnými.
33 I have coveted no man's silver, or gold, or apparel.
Nikdy jsem od vás nežádal peníze ani oděv;
34 And ye yourselves know, that these hands have ministered to my necessities, and to them that were with me.
svýma rukama jsem si na všechno vydělával pro sebe i pro své pomocníky.
35 I have shown you all things, that so laboring ye ought to support the weak, and to remember the words of the Lord Jesus, that he said, It is more blessed to give than to receive.
Snažil jsem se dát vám příklad: vaší povinností je ujímat se slabých a pracovat pro ně. Vždycky mějte na paměti slova Pána Ježíše: Větší radost je dávat než dostávat!“
36 And when he had thus spoken, he kneeled down, and prayed with them all.
Po těch slovech s nimi poklekl a modlil se.
37 And they all wept bitterly, and fell on Paul's neck, and kissed him,
Loučení se neobešlo bez slz a bylo mnoho objímání a bratrských polibků.
38 Sorrowing most of all for the words which he spoke, that they should see his face no more. And they accompanied him to the ship.
Nejvíce je zarmoutilo, že by se už neměli s Pavlem vidět. Nakonec ho doprovodili až k lodi.
