Acts 13
1 Now there were in the church that was at Antioch certain prophets and teachers; as Barnabas, and Simeon that was called Niger, and Lucius of Cyrene, and Manaen, who had been brought up with Herod the tetrarch, and Saul.
Byli pak v církvi, kteráž byla v Antiochii, proroci a učitelé, jako Barnabáš a Šimon, kterýž měl příjmí Èerný, a Lucius Cyrenenský, a Manahen, kterýž byl spolu vychován s Herodesem tetrarchou, a Saul.
2 As they ministered to the Lord, and fasted, the Holy Spirit said, Separate for me Barnabas and Saul, for the work to which I have called them.
A když oni služby Páně konali a postili se, dí jim Duch svatý: Oddělte mi Barnabáše a Saule k dílu, k kterémuž jsem jich povolal.
3 And when they had fasted and prayed, and laid [their] hands on them, they sent [them] away.
Tedy postíce se, a modlíce se, a vzkládajíce na ně ruce, propustili je.
4 So they being sent forth by the Holy Spirit, departed to Seleucia; and from thence they sailed to Cyprus.
A oni posláni jsouce od Ducha svatého, přišli do Seleucie, a odtud plavili se do Cypru.
5 And when they were at Salamis, they preached the word of God in the synagogues of the Jews. And they had also John for [their] minister.
A přišedše do Salaminy, kázali slovo Boží v školách Židovských; a měli s sebou i Jana k službě.
6 And when they had gone through the isle to Paphos, they found a certain sorcerer, a false prophet, a Jew, whose name [was] Barjesus:
A když zchodili ten ostrov až do Páfu, nalezli tu jakéhos čarodějníka, falešného proroka Žida, jemuž jméno bylo Barjezus,
7 Who was with the deputy of the country, Sergius Paulus, a prudent man; who called for Barnabas and Saul, and desired to hear the word of God.
Kterýž byl u znamenitého vladaře Sergia Pavla, muže opatrného. Ten povolav Barnabáše a Saule, žádal od nich slyšeti slovo Boží.
8 But Elymas the sorcerer (for so is his name by interpretation) withstood them, seeking to turn away the deputy from the faith.
Ale protivil se jim Elymas, totiž čarodějník ten, (nebo se tak vykládá jméno jeho, ) usiluje odvrátiti vladaře od víry.
9 Then Saul (who also [is called] Paul) filled with the Holy Spirit, set his eyes on him,
Tedy Saul, kterýž slove i Pavel, naplněn jsa Duchem svatým, pilně pohleděv na něj,
10 And said, O full of all subtilty, and all mischief, [thou] child of the devil, [thou] enemy of all righteousness, wilt thou not cease to pervert the right ways of the Lord?
Řekl: Ó plný vší lsti a vší nešlechetnosti, synu ďáblův, a nepříteli vší spravedlnosti, což nepřestaneš převraceti cest Páně přímých?
11 And now behold, the hand of the Lord [is] upon thee, and thou shalt be blind, not seeing the sun for a season. And immediately there fell on him a mist and a darkness; and he went about seeking some to lead him by the hand.
A aj, nyní ruka Páně nad tebou, a budeš slepý, nevida slunce až do času. A pojednou připadla na něj mrákota a tma, a jda vůkol, hledal, kdo by ho za ruku vedl.
12 Then the deputy, when he saw what was done, believed, being astonished at the doctrine of the Lord.
Tehdy vladař uzřev, co se stalo, uvěřil, divě se učení Páně.
13 Now when Paul and his company loosed from Paphos, they came to Perga in Pamphylia. And John departing from them, returned to Jerusalem.
A pustivše se od Páfu Pavel a ti, kteříž s ním byli, přišli do města Pergen v krajině Pamfylii. Jan pak odšed od nich, vrátil se do Jeruzaléma.
14 But when they departed from Perga, they came to Antioch in Pisidia, and went into the synagogue on the sabbath, and sat down.
Oni pak šedše z Pergen, přišli do Antiochie Pisidické, a všedše do školy v den sobotní, posadili se.
15 And after the reading of the law and the prophets, the rulers of the synagogue sent to them, saying, Men, brethren, if ye have any word of exhortation for the people, speak.
A když bylo po čtení Zákona a Proroků, poslali k nim knížata školy té řkouce: Muži bratří, máte-li úmysl jaké napomenutí učiniti k lidu, mluvte.
16 Then Paul stood up, and beckoning with [his] hand, said, Men of Israel, and ye that fear God, give audience.
Tedy Pavel povstav a rukou, aby mlčeli, pokynuv, řekl: Muži Izraelští, a kteříž se bojíte Boha, slyšte.
17 The God of this people Israel chose our fathers, and exalted the people when they dwelt as strangers in the land of Egypt, and with a high arm he brought them out of it.
Bůh lidu tohoto Izraelského vyvolil otce naše a lidu povýšil, když byl pohostinu v zemi Egyptské, a v rameni vztaženém vyvedl je z ní.
18 And about the time of forty years he suffered their manners in the wilderness.
A za čas čtyřidceti let snášel jejich obyčeje na poušti.
19 And when he had destroyed seven nations in the land of Canaan, he divided their land to them by lot.
A zahladiv sedm národů v zemi Kanán, rozdělil losem mezi ně zemi jejich.
20 And after that he gave [to them] judges, about the space of four hundred and fifty years, until Samuel the prophet.
A potom, téměř za čtyři sta a padesáte let, dával jim soudce až do Samuele proroka.
21 And afterward they desired a king: and God gave to them Saul the son of Kish, a man of the tribe of Benjamin, by the space of forty years.
A vtom žádali za krále, i dal jim Bůh Saule, syna Cis, muže z pokolení Beniaminova, za čtyřidceti let.
22 And when he had removed him, he raised up to them David to be their king: to whom also he gave testimony, and said, I have found David the [son] of Jesse, a man after my own heart, who shall fulfill all my will.
A když toho zavrhl, vzbudil jim Davida krále, kterémužto svědectví dávaje, řekl: Nalezl jsem Davida, syna Jesse, muže podle srdce svého, kterýž bude činiti všecku vůli mou.
23 Of this man's offspring hath God, according to [his] promise, raised up to Israel a Savior, Jesus:
Z jehožto semene Bůh podle zaslíbení vzbudil lidu Izraelskému Spasitele Ježíše,
24 John having first preached, before his coming, the baptism of repentance to all the people of Israel.
Před jehožto příštím kázal Jan křest pokání všemu lidu Izraelskému.
25 And as John fulfilled his course, he said, Whom think ye that I am? I am not [he]. But behold, there cometh one after me, whose shoes of [his] feet I am not worthy to loose.
A když Jan dokonával běh svůj, pravil: Kteréhož se mne domníváte býti, nejsem já ten, ale aj, přijdeť po mně tak důstojný, ješto já nejsem hoden rozvázati obuvi noh jeho.
26 Men, brethren, children of the stock of Abraham, and whoever among you feareth God, to you is the word of this salvation sent.
Muži bratří, synové rodu Abrahamova, a kteříž mezi vámi jsou bojící se Boha, vám slovo spasení tohoto posláno jest.
27 For they that dwell at Jerusalem, and their rulers, because they knew him not, nor yet the words of the prophets which are read every sabbath, they have fulfilled [them] in condemning [him].
Nebo ti, kteříž přebývají v Jeruzalémě, a knížata jejich, toho Ježíše neznajíce, odsoudili, a tak hlasy Prorocké, kteříž se na každou sobotu čtou, naplnili.
28 And though they found no cause of death [in him], yet they desired Pilate that he should be put to death.
A nižádné viny hodné smrti na něm nenalezše, aby zamordován byl, Piláta prosili.
29 And when they had fulfilled all that was written concerning him, they took [him] down from the tree, and laid [him] in a sepulcher.
A když dokonali všecko, což o něm psáno bylo, složen jsa s dřeva, do hrobu jest položen.
30 But God raised him from the dead:
Bůh pak vzkřísil jej z mrtvých.
31 And he was seen many days by them who came up with him from Galilee to Jerusalem, who are his witnesses to the people.
Kterýžto vidín jest po mnohé dni od těch, jenž spolu s ním byli přišli z Galilee do Jeruzaléma, kteřížto jsou svědkové jeho k lidu.
32 And we declare to you the glad tidings, that the promise which was made to the fathers,
A my vám zvěstujeme to zaslíbení, které se stalo otcům, že jest je již Bůh naplnil nám synům jejich, vzkřísiv Ježíše;
33 God hath fulfilled the same to us their children, in that he hath raised up Jesus again; as it is also written in the second psalm, Thou art my Son, this day have I begotten thee.
Jakož i v druhém Žalmu napsáno jest: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.
34 And as concerning that he raised him from the dead, [now] no more to return to corruption, he said on this wise, I will give you the sure mercies of David.
A že jej z mrtvých vzkřísil, aby se již více nenavracoval v porušení, takto o tom řekl: Dám vám svaté věci Davidovy věrné.
35 Wherefore he saith also in another [psalm], Thou wilt not suffer thy Holy One to see corruption.
Protož i v jiném Žalmu dí: Nedáš svatému svému viděti porušení.
36 For David, after he had served his own generation by the will of God, fell asleep, and was laid to his fathers, and saw corruption:
David zajisté za svého věku poslouživ vůli Boží, usnul, a přiložen jest k otcům svým, a viděl porušení,
37 But he whom God raised again, saw no corruption.
Ale ten, kteréhož Bůh vzkřísil, neviděl porušení.
38 Be it known to you therefore, men, brethren, that through this man is preached to you the forgiveness of sins;
Protož známo vám buď, muži bratří, že skrze toho zvěstuje se vám odpuštění hříchů,
39 And by him all that believe are justified from all things, from which ye could not be justified by the law of Moses.
A to ode všech, od kterýchž jste nemohli skrze Zákon Mojžíšův ospravedlněni býti, skrze tohoto každý, kdož věří, bývá ospravedlněn.
40 Beware therefore, lest that come upon you which is spoken in the prophets;
Protož vizte, ať na vás nepřijde to, což jest v Prorocích povědíno:
41 Behold, ye despisers, and wonder, and perish: for I work a work in your days, a work which ye will in no wise believe, though a man declare it to you.
Vizte potupníci, a podivte se, a na nic přijďte; nebo já dílo dělám za dnů vašich, dílo to, o kterémž vy neuvěříte, kdyby je vám kdo vypravoval.
42 And when the Jews had gone out of the synagogue, the Gentiles besought that these words might be preached to them the next sabbath.
A když vycházeli ze školy Židovské, prosili jich pohané, aby jim v druhou sobotu mluvili táž slova.
43 Now when the congregation was broken up, many of the Jews and religious proselytes followed Paul and Barnabas; who speaking to them, persuaded them to continue in the grace of God.
A když bylo rozpuštěno shromáždění, šlo mnoho Židů a nábožných lidí znovu na víru obrácených za Pavlem a Barnabášem, kteřížto promlouvajíce k nim, radili jim, aby trvali v milosti Boží.
44 And the next sabbath came almost the whole city together to hear the word of God.
V druhou pak sobotu téměř všecko město sešlo se k slyšení slova Božího.
45 But when the Jews saw the multitudes, they were filled with envy, and spoke against those things which were uttered by Paul, contradicting and blaspheming.
A Židé vidouce zástupy, naplněni jsou závistí, a odporovali tomu, co bylo praveno od Pavla, protivíce a rouhajíce se.
46 Then Paul and Barnabas became bold, and said, It was necessary that the word of God should first be spoken to you: but seeing ye reject it, and judge yourselves unworthy of everlasting life, lo, we turn to the Gentiles. (aiōnios g166)
Tedy svobodně Pavel a Barnabáš řekli: Vámť jest mělo nejprv mluveno býti slovo Boží, ale poněvadž je zamítáte, a za nehodné sebe soudíte věčného života, aj, obracíme se ku pohanům. (aiōnios g166)
47 For so hath the Lord commanded us, [saying], I have set thee to be a light of the Gentiles, that thou shouldst be for salvation to the ends of the earth.
Neboť jest nám tak přikázal Pán, řka: Položil jsem tebe světlo pohanům, tak abys ty byl spasení až do končin země.
48 And when the Gentiles heard this, they were glad, and glorified the word of the Lord: and as many as were ordained to eternal life, believed. (aiōnios g166)
A slyšíce to pohané, zradovali se a velebili slovo Páně; a uvěřili všickni, což jich koli bylo předzřízeno k životu věčnému. (aiōnios g166)
49 And the word of the Lord was published throughout all the region.
I rozhlašovalo se slovo Páně po vší krajině.
50 But the Jews stirred up the devout and honorable women, and the chief men of the city, and raised persecution against Paul and Barnabas, and expelled them from their borders.
Tedy Židé zbouřili ženy nábožné a poctivé a přední měšťany, a vzbudili protivenství proti Pavlovi a Barnabášovi, i vyhnali je z končin svých.
51 But they shook off the dust of their feet against them, and came to Iconium.
A oni vyrazivše prach z noh svých na ně, přišli do Ikonie.
52 And the disciples were filled with joy and with the Holy Spirit.
Učedlníci pak naplněni byli radostí a Duchem svatým.
