1 Corinthians 2
1 And I, brethren, when I came to you, came not with excellence of speech, or of wisdom, declaring to you the testimony of God.
I já přišed k vám, bratří, nepřišel jsem s důstojností řeči neb moudrosti, zvěstuje vám svědectví Boží.
2 For I determined not to know any thing among you, save Jesus Christ, and him crucified.
Nebo tak jsem usoudil nic jiného neuměti mezi vámi, nežli Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného.
3 And I was with you in weakness, and in fear, and in much trembling.
A byl jsem já u vás v mdlobě, a v bázni, i v strachu mnohém.
4 And my speech and my preaching [was] not with enticing words of man's wisdom, but in demonstration of the Spirit, and of power:
A řeč má a kázaní mé nebylo v slibných lidské moudrosti řečech, ale v dokázaní Ducha a moci,
5 That your faith should not stand in the wisdom of men, but in the power of God.
Aby víra vaše nebyla na moudrosti lidské založena, ale na moci Boží.
6 However, we speak wisdom among them that are perfect: yet not the wisdom of this world, nor of the princes of this world, that come to naught: (aiōn g165)
Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, ale moudrost ne tohoto světa, ani knížat světa tohoto, kteráž hynou. (aiōn g165)
7 But we speak the wisdom of God in a mystery, [even] the hidden [wisdom] which God ordained before the world to our glory: (aiōn g165)
Ale mluvíme tu moudrost Boží v tajemství skrytou, kterouž Bůh předuložil před věky k slávě naší, (aiōn g165)
8 Which none of the princes of this world knew: for had they known [it], they would not have crucified the Lord of glory. (aiōn g165)
Jíž žádný z knížat světa tohoto nepoznal. Nebo kdyby byli poznali, nebyliť by Pána slávy ukřižovali. (aiōn g165)
9 But as it is written, Eye hath not seen, nor ear heard, neither have entered into the heart of man, the things which God hath prepared for them that love him.
Ale jakož psáno jest: Čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, co připravil Bůh těm, kteříž jej milují.
10 But God hath revealed [them] to us by his Spirit; for the Spirit searcheth all things, even the deep things of God.
Nám pak Bůh zjevil skrze Ducha svého. Nebo Duch zpytuje všecky věci, i hlubokosti Božské.
11 For what man knoweth the things of a man, save the spirit of man which is in him? even so the things of God knoweth no man, but the Spirit of God.
Nebo kdo z lidí ví, co jest v člověku, jediné duch člověka, kterýž jest v něm? Takť i Božích věcí nezná žádný, jediné Duch Boží.
12 Now we have received, not the spirit of the world, but the spirit which is from God; that we may know the things that are freely given to us by God.
My pak nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha toho, kterýž jest z Boha, abychom věděli, které věci od Boha darovány jsou nám.
13 Which things also we speak, not in the words which man's wisdom teacheth, but which the Holy Spirit teacheth; comparing spiritual things with spiritual.
O nichž i mluvíme ne těmi slovy, jimž lidská moudrost učí, ale kterýmž vyučuje Duch svatý, duchovním to, což duchovního jest, přivlastňujíce.
14 But the natural man receiveth not the things of the Spirit of God: for they are foolishness to him: neither can he know [them], because they are spiritually discerned.
Ale tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, proto že ony duchovně mají rozsuzovány býti.
15 But he that is spiritual judgeth all things, yet he himself is judged by no man.
Duchovní pak rozsuzuje všecko, sám pak od žádného nebývá souzen.
16 For who hath known the mind of the Lord, that he may instruct him? But we have the mind of Christ.
Nebo kdo pozná mysl toho Pána, kterýž jej vyučovati bude? My pak mysl Kristovu máme.
