1 Corinthians 11
1 Be ye followers of me, even as I also [am] of Christ.
Následovníci moji buďte, jako i já Kristův.
2 Now I praise you, brethren, that ye remember me in all things, and keep the ordinances, as I delivered [them] to you.
Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám, ustanovení zachováváte.
3 But I would have you know, that the head of every man is Christ; and the head of the woman [is] the man; and the head of Christ [is] God.
Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh.
4 Every man praying or prophesying, having [his] head covered, dishonoreth his head.
Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou.
5 But every woman that prayeth or prophesieth with [her] head uncovered, dishonoreth her head: for that is even all one as if she were shaved.
Každá pak žena, modleci se aneb prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila.
6 For if the woman is not covered, let her also be shorn: but if it is a shame for a woman to be shorn or shaved, let her be covered.
Nebo nezavíjí-liť se žena, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí.
7 For a man indeed ought not to cover [his] head, forasmuch as he is the image and glory of God: but the woman is the glory of the man.
Mužť nemá zavíjeti hlavy, jsa obraz a sláva Boží, ale žena jest sláva mužova.
8 For the man is not from the woman, but the woman from the man.
Nebo není muž z ženy, ale žena z muže.
9 Neither was the man created for the woman, but the woman for the man.
Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže.
10 For this cause ought the woman to have power on [her] head, because of the angels.
Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly.
11 Nevertheless, neither is the man without the woman, neither the woman without the man in the Lord.
A však ani muž bez ženy, ani žena bez muže v Pánu.
12 For as the woman [is] from the man, even so [is] the man also by the woman; but all things from God.
Nebo jakož žena z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha.
13 Judge in yourselves: Is it comely that a woman should pray to God uncovered?
Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě bez zavití modliti Bohu.
14 Doth not even nature itself teach you, that if a man hath long hair, it is a shame to him?
Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy?
15 But if a woman hath long hair, it is a glory to her: for [her] hair is given her for a covering.
Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dáni jsou jí.
16 But if any man seemeth to be contentious, we have no such custom, neither the churches of God.
Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží.
17 Now in this that I declare [to you], I praise [you] not, that ye come together not for the better, but for the worse.
Tyto pak věci předkládaje, nechválím, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte.
18 For first of all, when ye come together in the church, I hear that there are divisions among you; and I partly believe it.
Nejprvé zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím.
19 For there must be also heresies among you, that they who are approved may be made manifest among you.
Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě pobožní zjeveni byli mezi vámi.
20 When therefore ye come together in one place, [this] is not to eat the Lord's supper.
Když tedy tak se scházíte vespolek, toť není večeři Páně jísti,
21 For in eating every one taketh before [another] his own supper: and one is hungry, and another is drunken.
Poněvadž jeden každý nejprv s jídlem večeře své se uspíší, a tu někdo lační, a jiný se přepil.
22 What? have ye not houses to eat and to drink in? or despise ye the church of God, and shame them that have not? What shall I say to you? shall I praise you in this? I praise [you] not.
A což pak domů nemáte k jídlu a ku pití? Čili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom nechválím.
23 For I have received from the Lord, that which also I delivered to you, That the Lord Jesus, the [same] night in which he was betrayed, took bread:
Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb,
24 And when he had given thanks, he broke [it], and said, Take, eat: this is my body, which is broken for you: this do in remembrance of me.
A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.
25 After the same manner also [he took] the cup, when he had supped, saying, This cup is the new testament in my blood: this do ye, as often as ye drink [it], in remembrance of me.
Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.
26 For as often as ye eat this bread, and drink this cup, ye do show the Lord's death till he shall come.
Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a kalich tento pili, smrt Páně zvěstujete, dokudž nepřijde.
27 Wherefore, whoever shall eat this bread, and drink [this] cup of the Lord unworthily, shall be guilty of the body and blood of the Lord.
A protož kdokoli jedl by chléb tento, a pil kalich Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.
28 But let a man examine himself, and so let him eat of [that] bread, and drink of [that] cup.
Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.
29 For he that eateth and drinketh unworthily, eateth and drinketh condemnation to himself, not discerning the Lord's body.
Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.
30 For this cause many [are] weak and sickly among you, and many sleep.
Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí,
31 For if we would judge ourselves, we should not be judged.
Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.
32 But when we are judged, we are chastened by the Lord, that we should not be condemned with the world.
Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli potupeni.
33 Wherefore, my brethren, when ye come together to eat, tarry one for another.
A tak, bratří moji, když se scházíte k jídlu, jedni na druhé čekávejte.
34 And if any man hungereth, let him eat at home; that ye come not together to condemnation. And the rest will I set in order when I come.
Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.
