Romans 9
1 I say the truth in Christ, I lie not, my conscience also bearing me witness in the Holy Spirit,
Ach, Izraeli! Ach, můj národe! Kéž bys i ty našel cestu ke Kristu! Trápím se a naříkám pro tebe dnem i nocí.
2 That I have great heaviness and continual sorrow in my heart.
3 For I could wish that myself were accursed from Christ for my brethren, my kinsmen according to the flesh:
Život bych za tebe dal, kdyby tě to mohlo zachránit. Kristus ví, že nepřeháním, Božímu Duchu nelze nic předstírat. Tolik jsi toho od Boha dostal, a přesto nechceš poslouchat!
4 Who are Israelites; to whom pertain the adoption, and the glory, and the covenants, and the giving of the law, and the service of God, and the promises;
Za vlastní děti vás přijal, slavně vás vedl dějinami k ještě slavnější budoucnosti, dal vám své zákony, abyste v životě nemuseli tápat, naučil vás, jak ho máte uctívat, dal vám úžasné sliby,
5 Whose are the fathers, and from whom according to the flesh Christ came, who is over all, God blessed for ever. Amen. (aiōn g165)
slavné vůdce jste měli mezi praotci a nejslavnější – Kristus, věčný Bůh a Vládce – se jako člověk také narodil z vaší krve. A toho jste se zřekli! (aiōn g165)
6 Not as though the word of God hath taken no effect. For they are not all Israel, who are descended from Israel:
Boží slovo však platit nepřestalo: Izraelci nejsou všichni, kdo odvozují svůj rodokmen od Abrahama nebo Jákoba – Izraele. I když jsou to potomci Abrahamovi, měl Bůh na mysli pouze Izáka, když Sáře sliboval syna. To znamená, že ne všichni z Abrahama jsou Božími dětmi, ale jenom ti, kteří se narodili na základě Božího slibu.
7 Neither, because they are the seed of Abraham, are they all children: but, In Isaac shall thy seed be called.
8 That is, They who are the children of the flesh, these are not the children of God: but the children of the promise are counted for the seed.
9 For this is the word of promise, At this time will I come, and Sarah shall have a son.
10 And not only this; but when Rebecca also had conceived by one, even by our father Isaac;
Také o synech, které měl Izák se svou ženou Rebekou,
11 ( For the children being not yet born, neither having done any good or evil, that the purpose of God according to election might stand, not of works, but of him that calleth; )
rozhodl Bůh ještě před jejich narozením. Oznámil, že starší z nich bude sloužit mladšímu. Když tak Bůh určil jejich vzájemné postavení ještě před tím, než se o to mohli osobně nějak zasloužit, zdůraznil tím, že má právo rozhodovat o lidech naprosto svobodně,
12 It was said to her, The elder shall serve the younger.
bez ohledu na jejich záslužné skutky. Proto mohl také říci, jak stojí jinde v Bibli: „Dal jsem přednost Jákobovi před Ezauem.“
13 As it is written, Jacob have I loved, but Esau have I hated.
14 What shall we say then? Is there unrighteousness with God? By no means.
Můžeme z toho usuzovat, že je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!
15 For he saith to Moses, I will have mercy on whom I will have mercy, and I will have compassion on whom I will have compassion.
Mojžíšovi přece řekl: „Projevím svou přízeň komu chci a slituji se nad kým chci.“
16 So then it is not of him that willeth, nor of him that runneth, but of God that showeth mercy.
Nikomu tím není povinen, nikdo na to nemá nárok. Je to jen jeho milost, když to učiní. Faraónovi, jak sám říká, propůjčil jeho postavení proto, aby na něm ukázal svou moc a aby rozšířil svůj věhlas po celé zemi. Tak tedy žádným sebevětším úsilím, nýbrž z pouhé Boží milosti jsou lidé to, co jsou.
17 For the scripture saith to Pharaoh, Even for this same purpose have I raised thee up, that I might show my power in thee, and that my name might be declared throughout all the earth.
18 Therefore he hath mercy on whom he will have mercy, and whom he will he hardeneth.
19 Thou wilt say then to me, Why doth he yet find fault? For who hath resisted his will?
Možná někdo namítne: Proč nám tedy Bůh ještě pořád něco vytýká, když se nic nemůže dít proti jeho vůli?
20 Nay but, O man, who art thou that repliest against God? Shall the thing formed say to him that formed it, Why hast thou made me thus?
Ale člověče, kdo ty vlastně jsi, že si troufáš přít se s Bohem? Říká snad výrobek svému tvůrci: Proč jsi mne udělal zrovna takhle?
21 Hath not the potter power over the clay, of the same lump to make one vessel to honour, and another to dishonour?
Copak se hrnčíř ptá hlíny, zda z ní má udělat vázu nebo mísu?
22 What if God, willing to show his wrath, and to make his power known, endured with much longsuffering the vessels of wrath fitted to destruction:
Nemohl i Bůh ukázat nejen svou pravomoc trestat, ale i svou shovívavost s lidmi zralými k potrestání?
23 And that he might make known the riches of his glory on the vessels of mercy, which he had before prepared for glory,
Nemá právo projevit svou dobrotu k lidem, které zahrnul milosrdenstvím a určil pro věčnou slávu?
24 Even us, whom he hath called, not of the Jews only, but also of the Gentiles?
Podobně povolal i nás, a to nejen židy nebo členy církve, ale i jiné,
25 As he saith also in Hosea, I will call them my people, who were not my people; and her beloved, who was not beloved.
jak naznačuje prorok Ozeáš: „Nazvu svým lidem ty, k nimž jsem se nechtěl znát, vyhnané zase zavolám nazpět.
26 And it shall come to pass, that in the place where it was said to them, Ye are not my people; there shall they be called the children of the living God.
Kdo předtím slyšeli mé slovo odsouzení, budou ujištěni, že je přijímám za své syny.“
27 Isaiah also crieth concerning Israel, Though the number of the children of Israel be as the sand of the sea, a remnant shall be saved:
O Izraeli říká Izajáš: „Kdyby jich bylo jak mořského písku, jen hrstka se jich zachrání.
28 For he will finish the work, and cut it short in righteousness: because a short work will the Lord make upon the earth.
Bez odkladu a do písmene splní Bůh své slovo na zemi.“
29 And as Isaiah said before, Except the Lord of Hosts had left us a seed, we had been as Sodom, and been made like Gomorrah.
A už dříve předvídá: „Kdyby nebyl nebeský vládce ten zbytek lidu nezachoval, byli bychom jak Sodoma zpustli a Gomoře se podobali.“
30 What shall we say then? That the Gentiles, who followed not after righteousness, have attained to righteousness, even the righteousness which is by faith.
Co tu vidíme? Že ti, kdo k izraelskému náboženství nepatřili a o bezúhonnost před Bohem nijak neusilovali, ti ji dosáhli na základě víry.
31 But Israel, who followed after the law of righteousness, hath not attained to the law of righteousness.
A ti, kdo spoléhali na svou příslušnost k vyvoleným a na plnění náboženských předpisů, vyšli naprázdno.
32 Why? Because they sought it not by faith, but as it were by the works of the law. For they stumbled at that stumblingstone;
Proč to? Protože se domnívali, že si Boha nakloní okázalou zbožností místo upřímnou vírou. Na tom ztroskotali,
33 As it is written, Behold, I lay in Zion a stumblingstone and rock of offence: and whoever believeth on him shall not be ashamed.
zcela podle slov Izajášových: „Hle, na Sijón kladu kámen úrazu, o něj se mnohý z vás rozbije. Kdo se mne však vírou uchopí, ten žádnou škodu neutrpí.“
