Psalms 104
1 Bless the LORD, O my soul. O LORD my God, thou art very great; thou art clothed with honour and majesty.
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 Who coverest thyself with light as with a garment: who stretchest out the heavens like a curtain:
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Who layeth the beams of his chambers in the waters: who maketh the clouds his chariot: who walketh upon the wings of the wind:
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Who maketh his angels spirits; his ministers a flaming fire:
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Who laid the foundations of the earth, that it should not be removed for ever.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Thou didst cover it with the deep as with a garment: the waters stood above the mountains.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 At thy rebuke they fled; at the voice of thy thunder they hasted away.
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 They go up by the mountains; they go down by the valleys to the place which thou hast founded for them.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Thou hast set a bound that they may not pass over; that they turn not again to cover the earth.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 He sendeth the springs into the valleys, which run among the hills.
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 They give drink to every beast of the field: the wild donkeys quench their thirst.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 By them shall the fowls of the heaven have their habitation, which sing among the branches.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 He watereth the hills from his chambers: the earth is satisfied with the fruit of thy works.
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 He causeth the grass to grow for the cattle, and herb for the service of man: that he may bring forth food out of the earth;
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 And wine that maketh glad the heart of man, and oil to make his face to shine, and bread which strengtheneth man’s heart.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 The trees of the LORD are full of sap; the cedars of Lebanon, which he hath planted;
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 Where the birds make their nests: as for the stork, the fir trees are her house.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 The high hills are a refuge for the wild goats; and the rocks for the conies.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 He appointeth the moon for seasons: the sun knoweth his going down.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Thou makest darkness, and it is night: in which all the beasts of the forest do creep forth.
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 The young lions roar after their prey, and seek their food from God.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 The sun ariseth, they withdraw, and lay themselves down in their dens.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Man goeth forth to his work and to his labour until the evening.
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 O LORD, how many are thy works! in wisdom hast thou made them all: the earth is full of thy riches.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 So is this great and wide sea, in which are creeping things innumerable, both small and great beasts.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 There go the ships: there is that leviathan, which thou hast made to play in it.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 These wait all upon thee; that thou mayest give them their food in due season.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 That which thou givest them they gather: thou openest thy hand, they are filled with good.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Thou hidest thy face, they are troubled: thou takest away their breath, they die, and return to their dust.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Thou sendest forth thy spirit, they are created: and thou renewest the face of the earth.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 The glory of the LORD shall endure for ever: the LORD shall rejoice in his works.
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 He looketh on the earth, and it trembleth: he toucheth the hills, and they smoke.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 I will sing to the LORD as long as I live: I will sing praise to my God while I have my being.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 My meditation of him shall be sweet: I will be glad in the LORD.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Let sinners be consumed out of the earth, and let the wicked be no more. Bless thou the LORD, O my soul. Praise ye the LORD.
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
