Job 30
1 But now they that are younger than I hold me in derision, whose fathers I would have disdained to set with the dogs of my flock.
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2 Yea, to what might the strength of their hands profit me, in whom old age had perished?
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3 For want and famine they were solitary; fleeing into the wilderness in former time desolate and waste.
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4 Who cut up mallows by the bushes, and juniper roots for their food.
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5 They were driven forth from among men, (they cried after them as after a thief; )
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6 To dwell in the clefts of the valleys, in caves of the earth, and in the rocks.
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7 Among the bushes they brayed; under the nettles they were gathered together.
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8 They were children of fools, yea, children of base men: they were viler than the earth.
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9 And now I am their song, yea, I am their byword.
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10 They abhor me, they flee far from me, and spare not to spit in my face.
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11 Because he hath loosed my cord, and afflicted me, they have also let loose the bridle before me.
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12 Upon my right hand rise the youth; they push away my feet, and they raise up against me the ways of their destruction.
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13 They mar my path, they set forward my calamity, they have no helper.
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14 They came upon me as a wide breaking in of waters: in the desolation they rolled themselves upon me.
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15 Terrors are turned upon me: they pursue my soul as the wind: and my welfare passeth away as a cloud.
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16 And now my soul is poured out upon me; the days of affliction have taken hold upon me.
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17 My bones are pierced in me in the night season: and my sinews take no rest.
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18 By the great force of my disease is my garment changed: it bindeth me about as the collar of my coat.
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19 He hath cast me into the mire, and I have become like dust and ashes.
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20 I cry to thee, and thou dost not hear me: I stand up, and thou regardest me not.
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21 Thou hast become cruel to me: with thy strong hand thou opposest thyself against me.
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22 Thou liftest me up to the wind; thou causest me to ride upon it, and dissolvest my substance.
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23 For I know that thou wilt bring me to death, and to the house appointed for all living.
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24 Yet he will not stretch out his hand to the grave, though they cry in his destruction.
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25 Did not I weep for him that was in trouble? was not my soul grieved for the poor?
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26 When I looked for good, then evil came: and when I waited for light, there came darkness.
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27 My bowels boiled, and rested not: the days of affliction came upon me.
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28 I went mourning without the sun: I stood up, and I cried in the congregation.
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29 I am a brother to dragons, and a companion to owls.
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30 My skin is black upon me, and my bones are burned with heat.
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31 My harp also is turned to mourning, and my organ into the voice of them that weep.
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
